Předkapitola-Bradavický expres a jiné pohromy

3. ledna 2012 v 17:46 | Lady Malande
Předem bych chtěla upozornit, že tuto povídku jsem nepsala já, nýbrž má kamarádka SonikaOpika , která (jak doufám) bude nadále neúnavně psát a já Vám sem budu přidávat její další kapitoly.

1. Kapitola: Bradavický expres a jiné pohromy

Bylo za 10 minut 10 hodin dopoledne a slunce zářilo v samém středu oblohy, jako by byla pravá polovina dne. Jakby taky ne, prvního září, léto v nejlepším - všichni, tedy téměř každý student Bradavic nezapomenul zaklít odchod do školy. Stejně jako všude, i v tomto existovaly vyjímky. Tak kupříkladu Anne Scabiorová. Byla to dívka asi 1,70m vysoká, průměrné postavy. Když píšu průměrné postavy, myslím tím průměrnou postavu. Ani štíhlá, ani tlustá - tak akorát. Pyšnila se jemně zvlněnými, karamelovými vlasy, zelenomodré kočičí oči a nos optimální velikosti. Nosila zásadně zelenou barvu a to ve všelijakých kombinacích, odstínech a paletách. Rodiče ji odmalička vedli ke dvěma věcem. K racionálnosti a smrtijedství. To bylo vše konec, šmytec. Chtěli z ní mít racionální smrtijedku, která bude za každých okolností plnit rozkazy Pána zla. A povedlo se. Anne byla až moc racionální na to, aby rodiče v tomhle ohledu neposlechla. Byla dosti svéhlavá a drtivou většinu příkazů, vydaných jejími rodiči, úspěšně ignorovala. Sama ale dobře věděla, že smrtijedství je to jediné, co ji v této odporné době udrží nad vodou. K plnění přání rodičů jí také výrazně dopomohla její skrz naskrz smrtijedská kolej. Byť si to nikdy nepřiznala, velký podíl na tom měl také Severus Snape, který byl takovým tichým teroristou. Snape však nebyl ani zdaleka jediný, kdo Ann za těch 6 let popletl hlavu. Další takovou osobou byla Sonia Firewaterová, požitkářská studentka HAVRASPÁRSKÉ koleje. Ann k sobě zoufale potřebovala někoho takové a uvědomila si to už ve druhém ročníku. Od té doby Soniu považovala za velmi dobrou kamarádku. Abyste rozuměli, Sonia byla Anniným přesným opakem. V krizových situacích vždy převažovalo srdce nad rozumem, byla vcelku hádavá, z čehož plynulo, že hádky milovala. Zvláště ty s klukama. Anne nechápala jak to ta "malá" potvora dělá, ale ať zrovna vedla hádku se Srabusem, Blackem nebo třeba s Malfoyem, všechny vždycky přehádala. Když se tak nad tím zamyslela, musela hledat hluboko v paměti, aby narazila na někoho, kdo by někdy Firewaterovou v tomto oboru porazil. Ale jo! Bellatrix Lestrangeová… ta ji, jako jediná dokázala umlčet. Už proto Sonia tuhle brunetu z celého srdce nenáviděla.
Stejně jako Anne, narodila se do vážené kouzelnické rodiny, která však až dosud nevyslovila svůj postoj k rozdělení společnosti a bylo jasné, že se Firewaterovi ještě dlouho vyjadřovat nebudou.

"Andulo, pohni si… chci si už sednout!!" křičela světlovlasá Havraspárka z druhého vagónu Bradavického expresu na kamarádku, která stála v přesně opačném rohu nástupiště
"No jo… už jdu!" houkla tázaná a už, už se natahovala pro své zavazadlo. Když tu náhle, kdosi byl rychlejší a popadl ho o chvilku dříve. Ann se zamračila a pohlédla na toho, kdo si troufl zmocnit se jejího kufru.
"Čau Scabiorová" kdyby snad hnědovláska věřila na pohádky, řekla by, že se až nezdravě pohublému mladíkovi zaleskly zuby, stejně jako princi Krasoňovi. Tento fakt ji donutil k úšklebu.
"Sbohem Malinovski" raději si od něj převzala svůj kufr, neboť jej ta tíha páru kalhot, jedněch šatů a kopy triček tak zmohla, že musel kufr po dvou minutách položit na zem.
"No tak kotě… to ti ani nemůžu vzít kufr?" udělal rádoby psí očka.
"Nemůžeš. Nebudu přece riskovat, že se mi tady sesypeš, respektive tvé kosti se mi tady sesypou, na hromadu" Znovu úspěšně lapila kufr. Od vlaku ji už dělilo jen asi 10 metrů, Malinovski si ale i tak našel způsob, jak jí tu cestu zpříjemnit.
"Proč si všichni dělají srandu z mé bulimie? Je to velmi závažné onemocnění!"
"Tak se nerozčiluj… já tomu rozumím! Jenom jsem tím chtěla říct, že to už si radši nechám nosit kufry od Pottera, než od tebe."
Mladík se jen potěšeně pousmál.
"Takže jsi mě nechtěla duševně zranit, ani nějak psychicky potupit?"
"Ne" pronesla rázně.
"Výborně… aspoň někdo. Můžu tě obejmout?" začal fňukat a po tváři se mu pomalu skutálely 2 velké slzy.
"Ne a nebul tady! Sakra jsi chlap ne?!"
"Tohle nehodlám probírat…" odsekl.
"Tak to jsme dva… a teď uhni, ráda bych si šla sednout. Firewaterová je z toho už teď na prášky" střelila pohledem směr okýnko, ze kterého je ještě donedávna pozorovala její přítelkyně. Snad by Alexejevič pokračoval, Ann mu ale nedala příležitost. Nastoupila do nejbližších dveří a takovou maličkost, jako jestli je u Zmijozelského vagónu, vůbec neřešila. A to byla ta chyba!
"Ale, ale Scabiorová, kde máš tu svoji okouzlující kámošku?" Ann jen pevně sevřela ruce pěsti a protočila oči.
"Myslíš Evansovou, Pottere? Ta není moje kámoška" procedila skrze zuby.
"Uuuu… ta je zase pěkně rozpálená, Dvanácteráku, jak ty to děláš… Hej puso, nechceš zchladit?" Ozval se vysoký hnědovlasý mladík, stojící po Potterově levici.
"Odejdi Underforeste nebo za sebe neručím!"
"Tak neruč… to my rádi, viď Jamesi?" Pozvedl obočí. Anne se už, už natahovala pro hůlku, když uslyšela jí tak dobře známý pisklavý hlas.

"Ne, ne, ne Blacku! Kolikrát ti to ještě mám zopakovat?! Ty jsi snad úplný blázen!" Sonia se na své poměry už tak dost omezila. Nevyřvávala na celý vlak, nýbrž jen na celý vagón.
"Ale no tak… vím, že to chceš stejně jako já…"
"Ne, ne, ne a ne! Nepůjdu s tebou do Prasinek, neboť už jdu s někým jiným!"
"Jsi krutá a zraňuješ mé city!"
"Ty nějaké máš? Odkdy"
"Prostě to zruš a pojď se mnou!"
"Ty jsi se dočista zbláznil, že? Zajdi si k Mungovi, tam ti pomůžou… Druháci za mnou!!!" Dívka mu zaklepala na čelo, načež se odporoučela k odchodu. Za ní se poslušně odebrala i skupinka tlemících se Havraspárských druháčků. Sirius ji nechal jít a to z jednoho velmi prostého důvodu. Vlak se dal na rozjezd, což zapříčinilo škubnutí.

Záchrana! No konečně! Ann rozeznávala hlas své kamarádky stále blíž a blíž. Nevěděla proč, ale vždycky jí dodal potřebný pocit jistoty. Sebrala odvahu, prudce se otočila a pohlédla Potterovi hluboko do očí s hůlkou pevně přiloženou u jeho spánku.
"Tak poslouchej mě, ty jeden špinavý-" Podobně jako před chvíli Black, i Anne neudržela rovnováhu na sto procent. Zapotácela se, čehož Potter náležitě využil. Chytil ji za zápěstí, které silně stisknul. Aspoň k něčemu mu ten famfrpál byl… Anne jen bolestivě zasténala.
"Pusť ji Pottere!" ozval se jakýsi neidentifikovatelný, hrubý hlas, za Jamesem. Tázaný sebou škubnul směr Zmijozelské vagóny, odkud ten zvuk přicházel.
"Srábku! Ani nevíš, jak jsi mi přes ty prázdniny chyběl!"
"To věřím" ušklíbnul se mladík s poněkud převyvinutým nosem a mastnými havraními vlasy. Na to už měli všichni přítomní hůlky v rukách, až na Underforesta, kterého mezitím vystřídal Black.
"Snapee? Co tady děláš?!" procedila skrze zuby.
"Zachraňuju Tě"odpověděl rádoby slušně.
"Scabiorová dekuj se… nechceme ti ublížit" nabídnul milosrdně Sirius.
"Zapomeň Blacku! Dva na jednoho, to je přesně ten Váš styl!"
"Fajn… jak chceš. Mělas možnost…"
Anne se zamračila a mocně se napřáhla. První útočné kouzlo tedy vyšlo z její hůlky. Kam jinam, než Potterovi doprostřed brýlí. Ten jej neverbálním Protegem odrazil - to vyvolalo ničivou lavinu v podobě všebarevných paprsků z hůlek všech přítomných. Přestřelka byla v plném proudu, když tu se rozletěly dveře, v jejichž rámu se objevila kudrnatá plavovláska s mandarinkou v ruce. Když ten výjev uviděla, vytřeštila oči a stihla se jen tak, tak sklonit před Everte Stativ, které na ni, zcela necíleně seslal, Black.
"Nechte toho vy ichtilioti! Jste za těch deset minut, co jsem Vás neviděla zmagořeli nebo co?!"
Ruch kouzel na chvíli utichl. Potter, Snape, Black i Scabiorová na Soniu nenávistně, bojovně a odhodlaně hleděli. Pak se však podívali jeden na druhého, dali si jasný pokyn a pokračovali v další světelné show. Dívka proto tedy jen rezignovaně odstoupila ze dveří, zabouchla je za sebou, přestoupila zpět do vedlejšího vagónu, kde nechala druháky. Začala usilovně přemýšlet, jak z té šlamastyky dostat svou nejlepší přítelkyni. Když tu náhle… blik, cvak, příjem!
"Hej ty Hnízdo! Hnízdo… pojď sem!" Přivolala si pobledlého chlapce jedním máchnutím ruky. Následně si k němu dřepla a přiblížila své rty k jeho uchu.
"Znáš Reguluse Blacka?" mladík váhavě přikývnul.
"Výborně! Tak za ním okamžitě běž a řekni mu, že pro něho mám překvapení. Jo a vem to přes Nebelvír… tam najdi Lupina… Remuse Lupina a řekni mu, že mají James s Blackem průšvih…."
"O-o-oni mají průšvih?" optal se rozpačitě.
"Ještě ne, ale až je nabonzuju tak ho mít budou… no tak co tady furt děláš? Běž už…šup!" popohnala ho. Klučina ani neměl v úmyslu prefektce odporovat. Prostě se sebral a vyběhl.

Anne už nemohla. Skoukla proto ostatní, ve snaze ujistit se, že není sama. Skutečně nebyla. Všem bez vyjímky už docházely síly, akorát někomu víc, někomu míň. Hnědovláska sama sebe zařadila do první skupiny… A vůbec, kde jsou sakra všichni?! Plný vlak lidí a oni tady sami, úplně bez pomoci čelí útoku takových bláznů, jako jsou Black s Potterem. Omg! Právě teď by byla vděčná za každou pomoc. I kdyby přišla třeba v podobě té brécy McGonagallové nebo toho páprdy Křiklana. Jak tak Ann přemýšlela a nevnímala okolí, přímo do prsou jí narazilo Jamesovo Renervate. Hlavou jí proletěla palčivá bolest. Rázem cítila, jak jí každý kousíček těla pomalu ale jistě ochabuje. Nemohla udržet vědomí, natož pak to ještě ustát. Inu sesunula se na zem.
"Anna - Anna - Anna… vydrž, už se řítím!" Spatřila odhodlaný obličej své kamarádky, která se tlačila - teď už houfem lidí - přímo k ní. Toť bylo to poslední, co uslyšela, než se definitivně odporoučela z naší dimenze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist