6. Kapitola: Chápeš?!

10. ledna 2012 v 17:30 | Lady Malande
6. Kapitola: Chápeš?!

Anne kráčela se zachmuřeným výrazem chodbou do Velké síně. O její krušné náladě svědčila - mimo kruhů pod očima, rozcuchaných vlasů, či nenávistných pohledů, kterými skutečně nešetřila - také skutečnost, že na Bobyho poznámku "Scabiorová ukaž kozy" nereagovala, jako obvykle, zdviženým prostředníčkem, nýbrž smrští nadávek a sprostých slov. No dovedete si představit, jak to chudáka Boba McKinnona zdrtilo? Na tuto otázku se Anne tázal každý den, už asi čtyři roky. Její reakce však nikdy nebyla tak… prudká. Pár lidí na chodbě se na ni nechápavě otočilo a přemýšlelo, jak se ten svět za poslední den změnil. Inu Anne svůj výstup zakončila poznámkou "Co tak čumíte?! Jste nikdy neviděli dudnu nebo co?!!!", prudce se otočila a vydala se zpět původní trasou.
Ještě byla v rámu dveří, když spatřila infantilně mávající Soniu, která se k ní s úsměvem na tváři blížila. Za ní se neochotně ploužila dvojice nějakých malých děcek, podle kravat Havraspárských. Skupinu uzavírala Theres, která cosi do těch dvou s výchovným výrazem hučela. Anne měla pocit, že se třeťáci za chvíli propadnou hanbou až do sklepení, což jim, ani při své dnešní náladě, rozhodně nepřála. Ušklíbla se.
"Hoj Anna! Mělas tu být před chvílí. Snape se dusil bublinama, Křiklan vyvolal místo Robieho Bumbla, Bubmle Beeho (takové to žluté autíčko z Transformerů) a zakončil to Brumbál. Říkal, že první úkol bude dneska v pět hodin" Tázaná zbledla ještě o něco více, což Soniu zarazilo a donutilo k mírnému nakrčení čela. "Kriste pane co se ti stalo?! Vypadáš otřesně… Mohla by ses aspoň učesat. Anna já tě dneska normálně neznám…"
"Ahoj Aničko…" Usmála se na ni vlídně Terka.
"Co-co-cože? Jaký úkol?!" vyhrkla spíš zklamaně, než překvapeně Anne.
"To se prý dozvíme až na místě. Říkal jenom, že si máme zopakovat Přeměňování… ale ty odbíháš od tématu… proč vypadáš tak hrozně?" Naléhala Sonia. Anne se jen zamračila. Byla si vědoma toho, že mlčeti zlato, mluviti stříbro. Pro jistotu tedy mlčela, než aby Sonie řekla něco, co by jí nikdy říct nechtěla.
"Sonio pojď, musíme jim dát ten trest…" Když Terka zaregistrovala Aniččin výraz, popadla Soniu za předloktí a už zase ji tahala pryč. Zmijozelka se na ni děkovně pousmála.
"No ne… počkat… tady se zase něco děje a já o tom nic nevím, že? Terezo! Ty o tom něco víš???"
"Ne…"
To byla poslední slova, která za těma dvěma Anne uslyšela. Zhluboka se nadechla, vydechla, rukou si ledabyle uhladila vlasy, srovnala si kravatu a plouživě se vydala ke Zmijozelskému stolu. Veronic Jugsonová seděla na svém obvyklém místě vedle Reguluse, který jí právě dával ochutnat kousek jakéhosi sýra. Veru se blaženě usmála, načež se jí dostalo velké pusy.
Anninou tváří se prohnal další úšklebek, a že jich toho dne vážně nebylo málo… Bylo nad slunce jasné, že Regulus Veru miluje a myslí to s ní vážně. A ona? Vyspala se s prvním, koho potkala a ještě k tomu s JEJÍM bratrem. A jak si vůbec mohla myslet, že na to nepřijde? Nebo co konkrétně si myslela, že se vyřeší tím, že se se Scabiorem vyspí? Měla na jazyku tolik otázek a nehodlala je v sobě dále dusit. Přistoupila k Verči, která ji však nemohla vidět, neboť jí Anne stála za zády. Jako první si tedy hnědovlásky všimnul Regulus.
"Čau Aničko" Pousmál se na ni a dloubnul loktem do Verči. Až tento impulz ji přinutil otočit se.
"Jé čus Anna! Kde jsi byla?! Jsme tě s Edith hledaly po celé škole… dokonce i u Possra" Dívka se zazubila od ucha k uchu, ovšem když si všimla, jak se Anne tváří, nepatrně zpustila koutky. Hnědovláska si ji jen změřila zamračeným pohledem.
"Zmijozelův výklenek… hned!" Odsekla Anne, otočila se a vyšla ze síně. Verča se pomalu ale jistě zvedla; přísedícím nic nevysvětlovala a vyběhla za spolužačkou. Anne nasadila takové tempo, že bylo těžké ji dojít, natož ještě předběhnout. Veru ji, na smluveném místě, jen stěží dohnala.
"Andulo! Co ti je?! Zbláznila ses - "
"Jak jsi to mohla udělat?!!" Verča na to jen vytřeštila oči.
"Co jsem ti udělala tentokrát…?"
"Spala jsi s ním!"
"S kým vole?!"
"Se Scabiorem! Jak jsi mi to mohla udělat?!"
"Oh shit… jak to víš?!" Verča se doteď dialogem bavila. Po vyslovení toho jména jí však úsměv zamrznul. Nic na to řekla… mlčela. Věděla, že všechno, čím by se obhajovala, jí teď bylo na nic.
"Veruno ty ses snad úplně zbláznila!!! Jak jsi to mohla udělat?! Vždyť je to můj bratr!"
"Ježiš Anna! Nedělej z toho takové drámo… stalo se to jenom jednou! Byla jsem opilá a prostě…"
"Ví o tom Regulus?"
"Ne a nikdy se to nedozví!"
"Ale dozví, to ti garantuju!"
"Ne… to neuděláš… Andulo… ne… prosím!!! Byla to chyba… neměla jsem s ním spát. Jsem sobecká a není to fér, ale prostě… Regulus se o tom nesmí nic dozvědět, chápeš?!"
"A proč?! Proč jsi s ním spala a proč jsi mi sakra nic neřekla?!"
"Protože jsem věděla, co bys dělala!!! Přesně toho jsem se bála… odsoudila bys mě, protože ho chceš mít jenom pro sebe! Ale on není tvůj majetek… časem si stejně někoho najde. Nebudu to já, ale bude to někdo úplně jiný!!! Uznávám, že jsem to neměla dělat a teď toho lituju… ale já… já Reguluse miluju Anna, a rozhodně ho nechci kvůli takové prkotině ztratit…" Zatímco Veru už mluvila podstatně tišším tónem, v Aničce to vřelo.
"Zklamala jsi mě…" Hnědovláska naposledy probodla svou zoufalou kamarádku pohledem a udělala pár kroků směr Velká síň.
"Aničko, prosím tě… nedělej to!" Houkla ještě. Tázaná však bez zastavení pokračovala v původním záměru. Verča se sesunula do výklenku ve zdi, skrčila si nohy, přitáhla si je k tělu a zahleděla se, skrze zeď, do prázdna. Zanedlouho se jí po tvářích skutálely dvě velké slzy.
***
James s Anne spěchali po schodišti do čtvrtého patra. Lépe řečeno, James spěchal; Anne se uraženě ploužila za ním. Když tu, co se nestalo! Schody se Jamesovi před nosem odpojily, a aby toho nebylo málo, kousek za místem, kde stála Anne.
"Pápá Pottere! Čéče, to je smůla…" zamávala mu, přičemž se na vteřinu zlomyslně zasmála. Vzápětí se zase zamračila a nechala se přepojit ke schodům, které vedly do sklepení. Vydala se tedy ze schodů dolů. James jen zmučeně protočil oči, otočil se a odebral se do Nebelvírské věže. Proč museli ten úkol vyhlásit zrovna dneska?! Takový posraný den. Pátek třináctého… no co mohli čekat, že…
Vstoupil do pokoje, kde se touto dobou nacházel jenom Sirius, což bylo pochopitelné. S Narcissou by nevydržel ani dvě minuty, natož hodinu.
"Čau Tichošlápku… kde jsou všichni?" Prohodil směrem k příteli, načež se zničeně rozvalil na svou postel. Scabiorová mu zase tak hezky zvedla náladu… jak ona to dělá? //že Aničko//
"Náměsíčník někde vrká s Greenovou, Červíček se rozhodl sestrojit Perpetum Mobile, já se tady skrývám před Nánou a ty jsi právě přišel, soudě podle tvého výrazu, z hádky se Scabiorovou… pátky jsou super!"
"Co se stalo? Primeová ti dala kopačky?"
"Ale ne… jenom jsem jí šáhl na zadek před McGonagallkou, tak mi dala facku…" Jamesovi zacukaly koutky. "… já nevím, co proti tomu všechny baby mají! Vždyť je to úplně přirozené"
"Jo, ale ne před profesory. Musí mít pocit, že tě má jenom pro sebe chápeš?"
"Jestli tohleto praktikuješ na Evansovou, tak se nedivím, že tě pořád úspěšně sabotuje…" Tichošlápek se zvednul z postele a hodil na sebe košili z kategorie Pro nenáročné nanynky. "A vůbec, s kým jdeš na ples?"
"C-c-cože? Ples? On nějaký bude?" James mluvil nejprve překvapeně, ale pak se jeho tón nenásilně přetransformoval v potěšený, až nadšený.
"Jo, 22. Prosince… neuhodneš, s kým jdou Karlos s Alexejevičem!"
"Sami se sebou?" Zazubil se James.
"Mno, řeknu ti to takhle. Aby tě náhodou nepřešel smích, kámo…" Sirius ho poplácal po rameni, načež se odebral pryč.
"Kam razíš?!"
"Za holkama!" Houknul už víceméně z chodby. James jen protočil oči.
***
Tichošlápek mířil ke vchodu do Mrzimorské spolky, když se před ním znenadání objevila dobře tvarovaná hnědovlasá dívka s nádhernýma, zelenýma očima. Sirius se na ně nemohl vynadívat, samozřejmě až do doby, než mu pohled samovolně sklouznul k výstřihu.
"Uhni Blacku!" Štěkla a snažila se prorazit si cestu mezi ním a sochou staré ježibaby s bradavicí na nose.
"Ale, ale… Scabiorová. Už jsem si myslel, že tě nepotkáme" Sirius zvedl zrak ještě jednou. Tentokrát však patřil dvěma vysokým Mrzimorským sedmákům. Ano, nepletete se. Undy s Malim na dvanácti hodinách. Anne Blackovi věnovala jeden více než prosebný pohled; Sirius jen pokrčil rameny.
Shit! Copak se dneska fakt muselo všechno posrat?! Njn… na posraného i hajzl spadne //xD//. Dívka tedy sevřela dlaně v pěst a otočila se. Pak už jí nezbylo nic jiného, než kouknout těm dvěma do obličejů.
"Ať je to cokoli, ne!" Pronesla, co nejklidněji jí to situace dovolila. Abyste byli v obraze, bylo to hodně neklidně…
"Proč jsi hned tak negativní, krásko? Vždyť já jsem si s tebou chtěl jenom trochu… ehm zaplavat" Natáhl dlaň k jejímu obličeji, ze kterého jí odhrnul pramen vlasů. Anne se na moment zachvěla. To, jak se ten kretén dotknul jejího spánku, jí navodilo takový příjemný pocit jistoty. Ten, který už dlouho nezažila. Sirius si její slabosti všimnul. Jakmile to dívka zjistila, prudce škubla hlavou.
"Aby bylo jasno: s tebou bych, milý Karlíku, šla plavat jenom kdyby mě mučili."
"Tak to vyzkoušíme…" Ač byl Malinovski ichtiliot, tohle pochopil na svou inteligenci až moc dobře. V tu ránu se všem čtyřem vsunuly do rukou hůlky.
"Nešahej na ni" Odsekl Sirius. Anne na něj párkrát nechápavě zamrkala. Z takových situací se přece musela vždycky dostat sama; proč by se to teď mělo měnit? Ve svém překvapení z Blackovy šlechetné reakce však nezůstala sama. Ani Undy nebyl zrovna od tohoto člena Godrikovy koleje na takovou reakci zvyklý.
"S-siriusi… vždyť to ty jsi nám vždycky říkal, že-"
"Že se dá sbalit každá holka, ale když to sama chce. Ne že jí to budete každý rok vnucovat, vy kreténi." Zatímco Tichošlápek se překonával, Malinovski s Underforestem se každou chvíli víc a víc propadali. Inu tak do dvou minut vypoklonkovali z chodby s tím, že se budou Anne v následujících dnech, týdnech, měsících a letech, velkým obloukem vyhýbat.
Jakmile zůstali na chodbě sami, hnědovláska zahuhlala cosi ve stylu "Dobrou" a odkráčela do sklepení.
"Počkej! To… nechtěla bys třeba…"
"Ne. Siriusi, děkuju ti za záchranu, ale já na to prostě nemám… Dneska už jsem zkazila dva životy, nechci zkazit ještě ten tvůj…"
"Můj život zkazili jiní dávno před tebou" Prohodil tiše. Anne se mu s rádoby úsměvem zahleděla do očí. Sirius se jejímu pohledu v žádném případě nebránil… její oči ho fascinovaly natolik, že si odpustil i ten pohled do výstřihu…
"Mám hroznou chuť na karamelové laté" Pronesla po chvíli civění Anne.
"Vážně? Já bych si dal spíš ležák" Uculil se Black, načež se společně odebrali do kuchyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist