1.Kapitola:Lžeš, Severusi Snape

8. ledna 2012 v 7:54 | Lady Malande
1. Kapitola: Lžeš, Severusi Snape

Vidíte to… začátek roku a na Bradavické ošetřovně bylo plno. Anne by se vsadila, že když letos Pomfreyová přijížděla do institutu, nikdy by si nemyslela, že bude mít tu čest se známými firmami typu Black mladší, Potter, Greenová (původně Firewaterová, ale změnila jsem příjmení xD), či Black starší. Na druhou stranu, Pomfreyka podle jejího mínění nebyla zase tak naivní, aby si myslela, že budou naši nejdražší polední rok v Bradavicích "hodní". Přídavnému jménu "hodný" se Pobertové celých šest let vyhýbali, jako čerti kříži. Proč by to měli na stará kolena měnit?
Anne opatrně otevřela oči. Jako první jí pohled padnul na protější skříň, na které byly všehovšudy dvě kytice s jejím jménem. Dvě kytice! Ona omdlí v boji o čest a dostane JENOM dvě kytice! No to je vrchol. Vždyť to si přece nezasloužila. Zamračila se a začala se zvedat z postele. Lépe řečeno, snažila se o vyhrabání své osoby z postele. Bohužel, nepovedlo se. Při sebemenším pokusu zvednout se z postele do úhlu většího, než 35 stupňů ji zabolela hlava. A ne ledajak… ta potvora bolela tak otřesně, že si zase musela rychle lehnout.
Na druhý pokus její oči zaujal spící mladík v jednom z křesel v blízkosti její postele. Nebyl však sám. Vedle něj spokojeně oddechovala dívka s Havraspárskou kolejní kravatou, kterou měla jen tak ledabyle obtočenou kolem krku. Hlavinku s obrovským množstvím kudrnatých vlasů měla opřenou o mladíkovo rameno. Ten v pravidelných intervalech oddechoval do jejích kudrlin a očividně mu to nějak nevadilo. I ve spánku byly jejich prsty spojené, což zapříčiňovalo to, že se vlastně drželi za ruce. Anne se musela ušklíbnout. Už od té chvíle jí bylo jasné, že Remus Lupin zkrotil nezkrotitelnou Soniu Greenovou. Tu, kterou nedokázal uhnat ani známý lamač srdcí, Sirius Black. Když tak nad tím uvažovala, taky by si někoho měla najít… ale koho? Anne byla přesvědčená, že by si o ni nikdo na celé škole ani neopřel kolo. Kdyby jenom věděla, jak se pletla! Popadla nejbližší zrcátko, načež nastavila svůj obličej. Usoudila, že to není zas až tak špatné, až na tu jizvu nad rtem. Jak k ní přišla, to je kapitola sama pro sebe… //že Aničko…xD//.
Nechtěla ty dva vzbudit, proto raději hrábla rukou kamsi na stolek, kde ležela mimo jídla i nějaká knížka. Byla by úplně blbá, kdyby nepoznala, že se Sonia s Remusem ani nestihli najíst. Na jejím nočním stolku totiž ležely dva nedotčené talíře plné jídla. Abyste rozuměli, toho si Anne zvláště u téhleté dívčiny nesmírně vážila, neboť dobře věděla, co pro ni jídlo znamená…
Ošetřovnou se náhle rozlehl vrzavý zvuk. Dívka v něm poznala otevření dveří. Shit! Tak napínavá knížka a ona zas přečetla jenom 2 řádky… no s takovou to leporelo nikdy nedočte!
Jelikož ležela na samém konci nemocničního zařízení a kroky se k ní stále ještě blížily, usoudila, že jde dotyčný za ní. Zachovala chladnou hlavu a zavřela oči. Kroky ztichly ve chvíli, kdy osoba došla k poličce s kyticemi. Anne zvědavě otevřela oči ve snaze vyhledat toho narušitele její noční idylky.
"Sna-Severusi?" Podivila se, když spatřila černý hábit.
"Ehm… já t-t-to… jenom"
"Děkuju…" Pronesla.
"Nemáš zač. Ti mizerové to už přepískli" procedil skrze zuby.
Chvíli bylo ticho.
"Nechtěl/la by ses třeba projít?" optali se jednohlasně jeden druhého.
"Ráda"
Snape jí podal pomocnou ruku, kterou Anne, samozřejmě, přijala. Když se jí dotknul byť jen maličkým kousíčkem prstu, jako by se zachvěla teplem. Z postele se ovšem vyhrabala tak neohrabaně, že při tom shodila talíř s bramborami a pečeným kuřetem. Tříštivý zvuk dopadu talíře na zem ovšem vzbudil jednu //v tomto případě spíš jednoho xD// z našich milých Šípkových Růženek. Lupin se rozespale vyhoupnul na nohy, hledíce na hnědovlásku zavěšenou do Snapea. Když v ní poznal Anne, vcelku se mu ulevilo. Jeho nechápavý výraz byl však chvíli od chvíle nechápavější a nechápavější.
"Klid, Remusi… jdeme se projít. Ale ty by ses měl jít vyspat…" šikovně zastavila příval Lupinových protestativních keců. Ten se otočil, koukl na Soniu, přičemž se začervenal. Přistoupil k ní blíže, načež ji chytil do náruče, jak jen nejjemněji uměl. Dívka sebou zašila, což ji donutilo k jakémusi zahuhlání.
"Rogere ne, dneska musíme jít k tobě… u nás jsou holky" dívka sice mlela jen tak ze spaní, Lupinovy zelené oči ale i přesto dost výrazně posmutněly. Povzdechl si a vydal se rázným tempem ke dveřím.
"Remusi! Ona Tě má ráda… vážně" Snape se nad Anniným houknutím jen ušklíbnul, zatímco Lupin ještě přidal do kroku.
"No co… dobře víš, jak maličko jim stačí ke štěstí a promiň, ale Remuse mám ze všech těch namyšlených frajírků nejradši…"
"Je to vlkodlak!"
"No a co? Já s ním chodit nebudu a Soni to očividně nevadí, takže…"
"Co když o tom neví?" ozval se po chvíli Snape.
"Ehm… tím to asi bude…" povzdechla si Ann.
"Ty jí to neřekneš?"
"Neřeknu. Jestli ji opravdu miluje, řekne jí to sám" další nepříjemná debata zakončena.
***
Měsíční světlo se odráželo od zvlněné hladiny Bradavicekého jezera. Vítr pozvolna proudil tam a zpátky a tam a zpátky, a když doproudil tam, tak začal proudit zpátky…
Tmavými pozemky se procházkovým tempem ploužil pár Zmijozelských sedmáků. Anne se Snapem procházeli už asi deváté kolečko kolem sakury, jejíž červené listí bylo spadané všude kolem. Hnědovláska šátrala podrážkami bot v těch chomáčcích listů a usilovně přemýšlela, zda Snapeovi říct nebo neříct to, co mu vlastně chtěla říct.
"Poslyš Severusi, nevíš náhodou něco nového o těch… ehm Smrtijedech?" optala se s jistou nevinností a nezaujatostí v hlase.
"Vím"
"A nemohl by ses se mnou třeba o nějaké to tajemství podělit?"
Snape zarytě mlčel, dokud ho Anne nezastavila tím, že mu zatarasila cestu svou vlastní postavou v předurčené dráze.
"Já se k nim potřebuju dostat, chápeš?" Pronesla tiše, ale důrazně. Snape se jen ušklíbnul.
"Ty máš místo zaručené… Vás čistokrevné pán vítá s otevřenou náručí"
"Já vím…" Na moment se nechala unést a pozvedla koutky.
"Tak proč se ptáš?"
"Protože jsi… Sakra myslela jsem, že jsme přátelé!" Mladík se opět jen ušklíbnul.
"Kdyby si madam za přítele přála half-blood muggle //sorráč ale já fakt nevím, jak se to píše česky xD//" Anne jen protočila oči.
"Víš, že tebe jsem takhle nikdy nebrala a nehodlám začínat…" Přiložila mu ukazováček na nos a jemně přitlačila. Potom se pousmála a pokračovala v původním procházkovém tempu dále. Srabus se ze všech sil snažil udržet pohled kdesi v oblasti hlavy. Bohužel, nešlo to. Sklouznul k zadní části hrudníku, ba co víc… došel až k zadku, kterému věnoval o něco více pozornosti, než kterékoli jiné části těla. Když v tom jej Anne vyrušila - otočila se. Mladík se zamračil.
"Tak jdeš, nebo se mám na tu ošetřovnu dovést sama?" křikla. Když uviděla jeho zamračený pohled, vydechla. Vzdálenost mezi sebou a Snapem překonala dvěma dlouhými kroky, opět se postavila naproti něj a pohlédla mu hluboko do očí.
"Co tě trápí?"
"Nic" odpověděl s kamenným obličejem.
"Znám tě 6 let a ty si stále myslíš, že nepoznám, když mi lžeš?" pozvedla obočí. Tentokrát se dal na odchod Snape. Anne neváhala, trhla sebou a chytila ho za předloktí. Mladík neprotestoval… Očnímu kontaktu se však stále urputně vyhýbal. Nemohl se podívat do těch zeleno-modrých očí, aniž by neříkal pravdu. Zkrátka a dobře, téhle holce neuměl lhát tak, jako ostatním. On jí vlastně ani vůbec lhát neuměl.
"To bys nepochopila…" odsekl.
"Tak to zkus!" naléhala. Snape ještě chvíli odolával těm jejím psychologickým nátlakům, pak se ale neudržel a musel s pravdou ven. To už, naštěstí pro něj, byli pár metrů od ošetřovny.
"No tak prosím řekni mi to… prosím, prosím, prosím… já už budu navždy hodná" Škemrala jako puberťačka, která se právě dozvěděla o tajemství, které panuje mezi jejími přáteli a ona to z nich za boha nemůže vymlátit…// že Veru, Aničko!!!//
"Když mě brali ke smrtijedům, musel jsem dělat zkoušky!" pronesl poněkud silnějším hlasem. Na to naprázdno polknul a rozhlédl se kolem sebe. To fakt brzo… "…ale to tebe nemusí trápit… Pán zla tě příjme jenom co na něho zamrkáš." V očích se mu zalesklo opovržení, což se Anne vůbec nelíbilo.
"Jak to jako myslíš, když mě brali… to jako že až budou brát mě, tak se tam dostanu jenom z protekce?" Anne mocně rozmáchla rukama.
"No tak to se teda pleteš chlapečku… to se teda sakra pleteš! Já ty zkoušky udělám!" Snape si jen odfrknul.
"A víš ty co? Já je udělám mnohem líp, než ty… to se vsadím!"
"Nebuď bláhová… já sám jsem se na ně drtil celý rok."
"No to je tvůj problém… já si poradím… dobrou noc!" Otočila se na podpatku, zavrtěla zadkem, načež se odebrala do své zadní postele. Snape se musel, chtě nechtě, podívat na její pozadí… Ale ne! Co to děláš Srabusi? Je to jenom jedna z mnoha Zmijozelských šťabajzen. No tak… ovládej se!
V tuto chvíli úspěšně provozoval nitrozpyt sám na sobě. Úžasné, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jake mate radi hry?

budovatelské 20.6% (7)
strategie 11.8% (4)
bojové 8.8% (3)
střílečky 2.9% (1)
simulativní 50% (17)
sportovní 5.9% (2)

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 1:53 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist