2.Kapitola-Ráno 3x jinak

8. ledna 2012 v 7:54 | Lady Malande
Druhého dne se Anne poprvé od toho incidentu ve vlaku objevila ve Velké síni. Zmijozelští ji přivítali s velkým potleskem a mladší po ní dokonce chtěli i autogram. Všichni už věděli o tom, co se na cestě do Bradavic přihodilo. Jak by taky ne… drtivá většina z nich se té valné hromady po Sonině echu také zúčastnila.
"Čau Anna! Jak je?" přihnala se k ní jedna ze spolubydlících. Tentokrát to byla Veronic Jugsonová, dívka malá postavou, ale za to velká duchem. Dlouhé, špinavě blonďaté vlasy se jí snášely kamsi k hrudníku. Z obličeje se na svět koukaly zelené oči orámované obdélníkovými brýlemi. Dívka na sobě měla krátkou černou sukni, bílou košili, pletenou kolejní vestu opatřenou o Zmijozelskou kravatu a odznak s malým podnadpisem PRIMUS.
"Ujde to… a ty?"
"Good… koukej co mám!" napřímila se a ukázala na odznak. Anne vytřeštila oči.
"Cože?! Ty jsi primus?? Hustý…"
"Já vím" uculila se Veru, sedla si na lavici vedle Reguluse, který jí vlepil letmou pusu na tvář a zahuhlal něco ve stylu "Brý ranko". Veru popadla bílý rohlík, namazala si ho máslem a obložila nějakým sýrem.
"Včera jsi s námi měla být v kupé… hráli jsme svlíkací šachy. Sem asi sto krát prohrála, takže jsem byla furt ve spodním prádle" - smích. "Tos měla vidět Selwynův výraz" //Selwyn je smrtijed, asi 6. Ročník//
"Slintal jako pes" zamračil se Regulus.
"Neříkej, že TY ne… zlato" Veru se šibalsky usmála.
"Mno nic… tak já už radši půjdu. Zdar Veru… uvidíme se na obědě"
"Ahoj" rozloučila se s ním něžným polibkem. Anne Regulusovi zamávala. Koneckonců, co jiného mohla dělat? O těch dvou už věděla celá škola a rozmlouvat Verči toho, s kým chodí, se jí vážně nechtělo.
"Ach jo… škoda že jsem tam včera nebyla…"
"To teda jo…. A můžeš si za to sama! Kdyby ses vykašlala na Pottera, mohla jsi ty figurky prokládat ohnivou whisky…"
"Já vím… jsem takový debil! Hej a co Terka?"
"Terka? Ta si celou cestu četla, ale pak si dala jednu hru s McMilanem a prohrála. Už se začala svlíkat, ale McMilan řekl, že chce pusu…" Veru se uculovala od ucha k uchu.
"No a? Jak to dopadlo?"
"Nakonec mu tu pusu dala, ale ještě hodinu to okecávala… Pak to ale teprve začalo být husté" znalecky pokývala hlavou, načež se zakousla do rohlíku. To Anne připomnělo, že by si taky něco mohla dát. Inu postavila před sebe šálek a následně do něj nalila horké kakao. Přitom napjatě čekala, jak Veru větu dokončí.
"Co se pak stalo?"
"Anna jako uklidni se! To se nemůžu ani najíst? Ten Poser ti už fakt leze na mozek"
"Neleze!" odsekla hnědovláska.
"Jak myflíf… já být tebou, tak fe mu pomftím" Veru pokrčila rameny.
" Ale to nebyl jenom Potter! Byl tam i Black s tou svojí gorilou…"
"Jaká zase gorila?! Sem myslela, že gorily má jenom Lucka s Peroxidkou" //Pro nechápavé Lucius s Narcissou//
"Veru já jsem myslela Underforesta, ne Malfoye!" objasnila Anne.
"Cože…počkat… ale jak to…aha" - smích
"Klid… tento rok to vydržím a pak už-"
"Smrtijedi…" špitla Veronic, přičemž se jí zalesklo v očích.
"Pokud zvládneme ty zkoušky…"
Skoroplavovlásce shodou okolností v tu chvíli zaskočil kousek rohlíku. Inu začala se Verunka dusit… třeštila při tom oči, kuckala, dusila se, Anne ji plácala po zádech, přičemž zažívala další záchvat smíchu.
"Anna tobě to snad připadalo vtipné?!" Už, už si chystala prsty na štípnutí.
"Ne"
"No proto… říkala jsi něco o zkouškách?!"
"Jo… včera jsem mluvila se Snapem a ten říkal, že než se dostal ke smrtijedům, musel dělat zkoušky"
"A z čeho jako?!"
"Nevím…"
"Snape je prostě Snape… je to muggle blood. Ani se nedivím, že si ho Vold - Ty Víš Kdo, prověřoval."
"Ale jako! Když je udělal on, tak my je dáme levou zadní"
"Snad si nemyslíš, že je budu dělat taky"
"Ehm… jo?"
"No to teda ne!!! Vždyť mi jde tak maximálně POKT (péče o kouzelné tvory) a létání! Určitě by mě nevzali!!"
"Neboj… to dáme"
"Jak dáme?! Ty si ty zkoušky pro mě za mě dělej, ale já mám místo zaručené…" pokrčila Veru rameny.
"Snape měl pravdu! Dostaneme ty místa jenom z protekce!! Nejmenovat se Scabiorová, Jugsonová nebyly bychom vůbec nic! Copak tebe to vůbec neštve?"
"Počkej, zamyslím se… NE!"
"Jsi hrozná!"
"Já vím…" odpověděla s úsměvem Jugsonová.
Čas plynul, jako voda, dívky už mezitím ve Velké síni skoro osaměly. Anne napadlo kouknout se na hodinky. Jakmile zjistila, že je za dvě minuty devět hodin, zhrozila se. Praštila s hrnkem kakaa, odhodila Verči rohlík z ruky - ta ji za to mimochodem načutla - popadla první příhodnou učebnici OPČM a vyběhla ze síně. Poté, co se Veru vzpamatovala, rozběhla se za ní. U dveří ji předběhla a dokonce se stačila nechápavě zeptat, kam tak zdrhá.
***
Slunce se pomalu dralo na oblohu, ale nemělo moc příležitostí, neboť byla obloha pokryta šedivými mraky. Z celého pokoje sedmého ročníku Havraspárských děvčat byla vzhůru jen Therese Maddisonová. Ostatní holky spaly jako o půlnoci, i přestože je dnes čekala důležitá zkouška z lektvarů. Theres si už asi po stopadesáté páté pročítala svou brilantně napsanou esej o Veritaséru, za kterou předevčírem dostala vynikající. Z jejího klidu ji vyrušil až Sonin budík, který začal o půl deváté vyhrávat známou melodii Do you know your enemy.
"Sonio! //Terka by řekla Soňa, ale nemůžu to sem dát, jelikož jsme v Anglii…// To si to nemůžeš ztlumit?" pronesla káravě, ale naprosto věcně.
"Taky ti přeju dobré ráno… Tehreso! //Terezo!!!!//
"Není dobré… píšeme z Lektvarů!"
"No a?"
"Já to vůbec neumím! Křiklan mě zabije…"
"Uklúdni sa… zas z toho budeš mít vynikající a já pak budu celý den poslouchat, jak to bylo lehké" "Ale no tak… nechte toho! Už se zase (zívy, zívy, zív, zív) hádáte…" Ozvala se ospale Saphire Changová odkudsi z pravého rohu pokoje.
"Já se nehádám. A pohni si, nebo jdu na snídani sama!" křikla Therese.
"No jo furt…" Sonia jen protočila oči, vyhrabala se z postele, načež s bouchnutím dveří zabrala koupelnu. Za necelých deset minut vyšla ven, s vlasy zabalenými do turbanu.
"Tak … jdeme ne?" tmavovláska šla rovnou za Saphire, která jí vázala kravatu vždy, když jednou za rok nastal den, kdy si Sonia usmyslela, že nenechá kravatu napospas osudu.
"Vždyť máš mokré vlasy" zmínila se v klidu Theres. Na Soniné výlevy tohoto typu už byla za těch šest let zvyklá…
"No a co jako?"
"Vysuš si je"
"Nemám fén"
"Sonio neštvi mě… máš hůlku!"
"Ale mě se nechce…" Therese ji přerušila vražedným pohledem. Sonia okamžitě sklapla a andělsky se na ni usmála. "… už si pro ni jdu…" Otočila se, ve snaze zajít ke svému nočnímu stolku.
"A jsi prefektka, tak se tak laskavě začni chovat!" napomenula tmavovlásku Therese.
"Víš co, pomlč jo… jsi prefektka stejně jako já, tak se u-k-l-i-d-n-i." Chvíli bylo ticho, doplněné jen o šustění věcí v šuplíku. "Ou shit!" odsekla tmavovláska.
"Co zas?"
"Já nemám hůlku! Musela jsem ji nechat někde…"
"Hledáš tohle?" Saphire Soni zamávala její hůlkou před očima.
" Uff… díky Saf!" Vytrhla jí ten magický kus dřeva z ruky, sundala ručník z hlavy, cosi zabrblala a v tu ránu měla kudrnaté vlasy dokonale vysušené.
"Liso" Theres namířila svou hůlku na její hlavu. Soniné vlasy už nebyly samá lokna. Teď už byly rovné, jako hřebíky. Tmavovláska se zamračila.
"Tehereso!!!!!!! Okamžitě to dej do pořádku! Já takhle nikam nejdu"
"Tak nechoď" pokrčila rameny tázaná.
"Hej jako fakt… makej. Víš, co se stalo, když jsem se to snažila odčarovat sama!"
"Vím a právě proto to neodčaruju! Pohni… jdeme Sonia!" Na to dívka jen bezmocně pokrčila rameny, otevřela skříň a začala se v ní prohrabovat. Saphir s Therese už byly ve společenské místnosti a ona furt nikde.
"Zkus Accio!" Ozvalo se odkudsi z chodby. Sonia se plácla do čela, načež udělala, jak "někdo" řekl.
***
Téměř všechny obyvatele Nebelvírského chlapeckého pokoje vzbudil o půl osmé ráno Jamesův - jak bych to jenom řekla v mezích slušnosti - dosti nevábný hlas. Ozýval se z koupelny, konkrétně pak z vany. Reakce zbylých kluků byla naprosto rutinní. Peter se uvelebil do náhradního povlečení pod postelí, které tam měl přichystané speciálně pro tyto chvíle; Remus se otočil na druhý bok, přiložil si polštář na ucho v domnění, že mu to od té otravné písničky Somewhere over the rainbowpomůže; a nakonec Sirius. Ten jen zachrápal ještě o něco hlasitěji a spal dále…
"Vstávejte vy lemry! Jestli ty svoje líné prdele nevykopete do pěti minut z postelí, postarám se o to sám! Nestihneme školu!" křikl James, hotov pro další použití. Pro neznalce mých myšlenkových pochodů: oblečený, učesaný, brýle vyleštěné…
Remus máchl rukou k nočnímu stolku. Snad se domníval, že narazí na hodinky. A víte že jo? On na ně narazil, až na takový malinkatý problém. Rozmáchl se tak mocně, že se v ten moment nekvalitní, mudlovské hodinky octly na zemi, rozbité na několik kousíčků. To už jejich majitele definitivně probralo.
"Ale ne! Ty byly od dědy…" Povzdechl si a vzal tu hromádku tikajících součástek do dlaní. Mezitím se z postele vyhrabal i Peter, který už stačil zabrat koupelnu. Sirius při tříštivém zvuku hodinek nespokojeně zamlaskal, ale přežil to, ba co víc! Překulil se na břicho a pokračoval v původní činnosti…
"Klid Náměsíčníku… to dám dohromady." Pronesl James bojovně a znalecky si poposunul brýle na nose. Jakmile ovšem koukl na tu změť drátků, zrudnul, načež se podrbal za uchem.
"Ehm… mě… to mě to jaksi… jak to jenom… Evansová občas něco mele o nějakém… jak to bylo…"
"Myslíš Reparo?"
"Jo! To je ono!"
"Hmm… tak tohle chce nejméně Reparo horribilis…" Remus se znova smutně podíval na hodinky.
"Tak to zkus"
"Zbláznil ses? To nejde… nikdy jsem nic podobného-"
"Všechno je jednou poprvé, Náměsíčníku!" Tázaný uznale přikývnul, zvednul se, namířil na hodinky hůlkou, načež s mírným švihnutím pronesl zaklínadlo. To byste nevěřili, jak velký dokáže tak malá hromádka šrotu vyvolat problém. No nic… zpět k Remusovi a hodinkám. Inu od tikacího strojku se rozlehla taková záře, že museli všichni přítomní otočit hlavu na druhou stranu. Až na Siriuse - ten stále nerušeně chrápal…
"Páni… dobře ty! Čučim jak blázen!" James přítele poplácal po rameni. Poté směřoval pohled k místu hromádky. Hromádka byla stále hromádka… nic se nezměnilo. "Ty brácho, na těch hodinkách bude - totiž bylo - něco divného…"
"Možná… byly Made in China" povzdechl si Lupin.
"Upřímnou soustrast…"
"…děkuji" pronesl mladík, naoko brečíce. Teatrálně si utíral slzy a ptal se boha, proč ho tak trápí. Potter pak hrál brečící vdovu, která truchlí nad smrtí manžela tím, že spí s dalšími… //BTW abyste asi přibližně věděli jak, vzpomeňte si Macka… to bude bohatě stačit xD//
"Někdo už by měl vzbudit Siriuse" poznamenal v záchvatu smíchu Lupin.
"To teda jo… a taky by ten někdo mohl konečně vykopat Červíčka z koupelny…" Mladíci se na sebe podívali. Na to se strhl závod o to, kdo bude u Blackovy postele dříve.
"Tichošlápku vstávej!" James i Remus moc dobře věděli, že na vzbuzení tohoto člověka jim nepostačí vlídná slova… Z toho důvodu mu Potter vrazil facku, až to mlasklo.
"A co tohle?" No já padnu! Nejenom, že se Peter vyhrabal z koupelny, ale ještě k tomu stačil napustit kýbl studené vody.
"To by mohlo zabrat…" James se už, už hrnul pro kbelík, ale Lupin ho o nějakou tu vteřinku předběhnul. Chopil se tedy nádoby s vodou a s tichým "Promiň kámo" to na něho vychlustnul. Sirius se jenom oklepal - podobně jako ve své psí podobě - a jak jinak, než spal dále.
"Dělejte je za deset devět!" Křiknul Peter už víceméně z chodby.
"Zatraceně! To tu snídani zase nestihneme" zaklel Potter.
"… jako vždycky když se Sirius na nějakém mejdle zchlastá podbraz…" podotknul druhý z přítomných.
"Za pět minut!" Ozval se Červíčkův hlas ze společenské místnosti.
"Kašlu na to… ať si ho McGonagallka přijde budit sama…"
James jen přikývnul. Oba se odporoučeli pryč z pokoje.
"Huh…co-co-co…co se děje?! Už? Hroodská se svlíkla? Co to sakra… kolik je hodin?"
"Dobré ráno ty lemro líná!"
"Jo… tobě taky Dvanácteráku (zívy zív)"
"Víš kolik je hodin, ty ichtiliote?! Za dvě minuty devět!"
"Terve? Proč mě kruci budíte tak brzo…"
"Za-dvě-minuty-devět-hodin-ráno, Siriusi… to znamená, že za 2 minuty začíná Přeměňování, víš?" Zopakoval Remus trpělivě. Tichošlápek se ušklíbnul.
"Tak znova - proč mě kruci budíte tak brzo?"
Zbylí chlapci jen protočili oči, načež i s rozespalým Siriusem, vymizeli z věže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist