10. Kapitola: S křížkem po funuse

5. května 2012 v 16:25 | Lady Malande
10. Kapitola: S křížkem po funuse

Veronic Jugsonová kráčela s potutelným úsměvem na tváři do sklepení. Jen co se jí otevřely dveře Zmijozelské spolky, uslyšela za sebou jakýsi nadměrně hlasitý křik. Tento tón jí byl až moc povědomý na to, aby uvažovala o tom, kdo to může být. Proto ani neměla potřebu se otáčet.
"Veru!! Víš co se stalo?"
"Ne, nevím…"
"Hádej, s kým jsem se líbala…" Zatímco Lucy Jugsonové, čtrnáctileté pubertální plavovlásce na tváři pohrával lišácký úsměv, Veru se šklebila víc a víc.
"Lucko, můžeš mě nechat být?!"
"Máš tři pokusy"
"Já mám nějakou práci, Lucie!"
"Dobře, tak já ti to řeknu… s Karlosem Underforestem…" Na to Verča jen vytřeštila oči.
"Lucko to nemyslíš vážně!"
"Myslím…"
"Cože?!!! Ty ses snad… líbala ses s… omg!!! Jak ses mohla líbat s tím mudlovským šmejdem?!!!!"
"Sem myslela, že budeš mít radost… navíc ti do toho nic není, Veruno!"
"Jo tak mně že do toho nic není… mně že do toho nic není!!! Chápeš, že jestli se to dozví naši, budu z toho mít průser já, protože ty jsi mladší a já na mám na TEBE dohlížet?!"
"Šiš marjá to je toho… aby ses nezbláznila." Protočila oči mladší z plavovlásek.
"Víš co, Lucie… ty se zblázníš. A zblázníš se z toho, že se s ním okamžitě rozejdeš!!!"
"Ale já s ním nechodím!"
"No aspoň že tak…."
"Veru, že jim to neřekneš… prosím!"
"Ne. Ale teď mě nech být…"
"Jsi divná, ségra. Každopádně, díkes!" Lucka odstřelila stejně rychle, jako přišla. Verča se jen zamračila, načež pokračovala v pomalé chůzi k tmavě hnědé pohovce. Na tu se následně se značnou úlevou usadila. Chvíli jen tak přemýšlela o Anne. Až teď jí vlastně došlo, co tím, že svou nejlepší přítelkyní práskla, způsobila. Bylo jí jasné, že Black s Potterem si takovou věc nenechají pro sebe; teď se spíš modlila, aby se Sonia, Terka nebo ten naivní a vždy spravedlivý šmejd Lupin Aničky nezastali. Ale ne… takovou věc by jí určitě neodpustili… I kdyby Terka jo, pro Soniu by to, že se Anne zdokonalovala v černé magii, byla rána, kterou by nepřenesla přes srdce. Tedy, Verča se domnívala, že by to Sonia nepřenesla přes srdce…

Tok jejích myšlenek přerušilo po nějaké době cvaknutí zámku vchodových dveří. Dovnitř vstoupil tmavovlasý mladík, plus-minus ve Verčině věku. Na uniformě se mu lesknul prefektský odznak.
Laik by řekl, že se tvářil zadumaně, až nevrle. Veru už však po těch letech poznala, že něco není v pořádku. Vymrštila se na nohy a prohrábla si vlasy. Poté, co na ni mladík upřel tmavě hnědé oči, nakrčila obočí. Pohledy Reguluse Blacka znala snad ještě lépe, než ty, jimiž ji obohacovala vlastní sestra. Jak by také ne. Chodila s ním už druhým rokem, ba co víc! Vídali se i o prázdninách, neboť Regulus byl čistokrevný a, v očích Verčiných rodičů, dostatečně schopný na to, aby chodil s jejich dcerou. Tento vztah byl tedy zcela oficiální.

"Musíme si promluvit."
"Teď ne… musím jít nahoru…" Odbyl ji.
"Regulusi prosím! Já… už jsem se ti omluvila. Co mám ještě udělat?!" Mladík se k ní přiblížil; Veru uhnula pohledem. "Ani nevíš, jak mě to mrzí… Já tě ale nechci ztratit…" Špitla, vyčkávajíce jeho reakce. Regulus se jen zhluboka nadechnul…
"Zemřel mi otec" Po tomhle Verči spadl obrovský šutr ze srdce; to však nic neměnilo na skutečnosti, že Blackovi bylo na nic. A vůbec. Co tohle znamenalo? To měl být jako ten tolik očekávaný, zásadní rozhovor, kterého se ona sama tak bála?

"To mě mrzí…. Jestli chceš být sám, já-" Mladík na to nic neřekl. Veru mu smířeně dala ještě jednu pusu a snad by se i byla vyprostila z jeho objetí, kdyby ji pustil. Verči se začala zmocňovat nervozita. K žádnému z kluků, se kterými šel její vztah přes postel, necítila to, co k Regulusovi. Byla nervózní, jako snad ještě nikdy v životě. Black ji jediným hbitým pohybem přitlačil na stěnu a pronikavě se jí zahleděl do očí. Veru jen, v důsledku nárazu svých zad na kamennou stěnu, bolestivě zasténala. Záhy však přiblížila své rty k jeho. Nechtěla ztratit další příležitost, jak si Reguluse usmířit…
Nemuseli si říct ani slovo. Regulus Verču vášnivě políbil. Rukou jí sjel po obrysu hrudníku, břicha a boků, načež zašátral až k pozadí. Verča mu obmotala ruce kolem krku a chvíli od chvíle tiskla své rty k těm jeho naléhavěji a naléhavěji. On ji táhlým škubnutím zbavil halenky. Od líbání úst se postupně přesunul ke krku a na hrdlo. Dívka se zachvěla a v podbřišku ucítila jemné mravenčení. Záchvěv však bylo jediné zaváhání, kterého se v celém procesu dopustila. Dále už postupovala jako v tomto oboru dosti obratná osoba. Regulus však už taky nebyl začátník a velmi dobře si uvědomoval, že Veru je na tom podobně. Jakmile jí sundal bílou podprsenku, začal si jazykem pohrávat s jejími vzrušením vztyčenými bradavkami. Ani on se však na víc neodvážil. I přes její "občasné" výlevy ji miloval a nechtěl ji nějakým nerozváženým krokem ztratit. Ztratit ji, Veronic Jugsonovou, dalšího milovaného člověka. Byla ale tak krásná. Zjistil, že nedokáže přestat. Zajel rukou k lemu jejích kalhotek; Veru mu vjela rukou do vlasů…
***
Pětice řádných studentů Bradavic spěchala školními pozemky k jezeru. Vzhledem k tomu, že oněmi studenty byli James Potter, Sonia Greenová, Sirius Black, Therese Maddisonová či Remus Lupin, berte sousloví "řádní studenti" s dosti velkou nadsázkou.
Inu kráčeli tedy k jezeru, kde se, podle Verčiných slov, měla nacházet Anne s jistým průšvihem na krku. Věřte nebo ne, Anička tam vážně byla. Dokonce i zmíněné publikum, v podobě Malfoye, Snapea a Scabiora, se dostavilo. Teď už se (ne)vyčkávalo jen na neohlášenou návštěvu.
Aniččin dnešní průšvih však nebyl jen obyčejným průšvihem. Byl to problém všech problémů, ten s fatálními a apokalyptickými následky, se kterými se již, bohužel, nedalo nic udělat…

"Počkejte!" Špitl Remus ve vzdálenosti přibližných deseti metrů od čtveřice emařů. //Všichni v černém, co byste chtěli…// Tímto gestem se mu podařilo dočasně pozastavit jak Tichošlápka se Soniou, tak Dvanacteráka s Terkou. Dokonce je i, v rámci možností, donutil ke spolupráci.
"A na co máme čekat?! Scabiorová je tam sama s Malfoyem, Snapem a… a… kdo to je?" Tichošlápek upřel zrak na mladého muže, jež stál k Aničce z jeho pohledu nejblíže. Tímtéž směrem záhy pohlédly také další čtyři páry očí.
"To je Scabior. Charles Scabior… její brácha" Pronesla po dosti dlouhé odmlce Terka.
"Neznám…" Ozval se James.
"Fakt že jo! Máš recht Teri…"
"Počkej! Maddis - Thereso, jakže jsi říkala to jméno?" Zeptal se důrazně Sirius. Tázanou to překvapilo, proto párkrát zamrkala a nechápavě na něj pohlédla.
"No Charles Scabior. Aniččin brácha… co je na tom tak divného?"
"Nic… vůbec nic… až na to, že je to Voldemortův nejlepší poskok, hned po mé sestřenici…"
"Cissa je…?"
"Ne, Bella je… Jediné štěstí, že Dromeda ještě studuje…" Povzdechnul si Black. Z obou dívčích stran se na něj nahrnuly soucitné pohledy, které teď Tichošlápek rozhodně nepotřeboval. Zamračil se tedy, strčil ruce do kapes a rychle se otočil zpět na jezero.

"Myslím, že bychom měli počkat, jak se to vyvine… nesmíme dělat ukvapené závěry…"
"Remusi nemyslíš si snad, že je tam Andula schválně, že ne?!" Obořila se na něj Sonia. Lupin jen pokrčil rameny.
"A proč by to dělala? Já to nechápu! Vždyť má přátele, jde jí škola, má úžasné rodiče, tak o-co-by-jí-jako-mělo-jít?!!!"
Na to Terka jen bezradně koukla na hodinky, jež se leskly na jejím levém zápěstí.

Možná, že jen neviděla, co vidět nechtěla, možná, že se podívala špatně. Kdyby se však zaměřila na ženskou postavu před sakurou, zjistila by, že v ruce třímá hůlku, ba co víc! Před ní že leží jakýsi bezmocný, spoutaný člověk, jež byl nepohodlným vězněm smrtijedů.
Zatímco ten chudák už podléhal nejméně čtrnáctému Cruciatu z hůlky naší mladé, nadějné, talentované, Anička se jen bezcitně šklebila. Kdyby její výraz viděl někdo z jejích blízkých, pochybuju, že by ji poznali.
"Ne… prosím…už ne" Zasípal mučený zmučeně.
"Ale, ale… snad tě to nebolí?" Kdyby byla Anne v tu chvíli použila mozek, jistě by tento dotaz nezařvala na celé kolo. Ona však, ke své smůle mozek nepoužila, tudíž to slyšeli všichni a všechno v okruhu nejméně 20 metrů. A tak je pochopitelné, že tento zvuk zachytily i ušní radary naší skupinky nadějných studentů.
No to už to pochopitelně někteří nevydrželi, popadli hůlky, rázně vystoupili zpoza keře, který je chránil před prozrazením, a začali cosi z plných plic křičet. Příkladem za všechny byla např. Sonia Greenová.

"Anna co to do prd - kšá děláš?!" Tázaná sebou trhla směr tmavovlasá Havraspárka. V té chvíli už však byli viditelní i Remus, Terka, Sirius a James. Všichni v rukách křečovitě svírali hůlky a nenávistnými pohledy rozhodně nešetřili. Ani Aniččin doprovod však nějak výrazně nezaostával…
Jestli si myslíte, že teď si začnou nadávat a spustí se bitva jak U Lipan, máte podobné myšlenkové pochody, jako já. Gratuluju…
"Mučím, nevidíš?!" Odpověděla kousavě hnědovláska.
"Prosím?! To si snad děláš srandu… prosím tě, řekni, že je to jenom fór a tam ten člověk vedle tebe není Malfoy, ale jenom Narcissa s trvalou."
"Nebuď naivní, Greenová! Je stejně ubohá, jako všichni ti Voldemortovi poskoci!" Křiknul James.
"Myslím, že mluví o nás, Srabusi…" Scabiorovi se zalesklo v očích. Očima sledoval každý pohyb Therese Maddisonové, ve které rozpoznal první oběť. Terka z toho samozřejmě po pár minutách znervózněla, proto seslala první Expelliarmus. Scabi jej ovšem bez problému odrazil, což Terku vedlo k dalším a dalším kouzlům.

Dav lidí se tedy dal do boje, jak by řekla Tedová, každý s každým. Dokonce i jabka s hruškami. Scabi si asi po pěti minutách přestřelky s Therese uvědomil, že obyčejná kouzla jsou TRAPNÁ a jelikož on je vždycky IN, vypořádal se s tím následovně: když Terka na něj Expelliarmus, on na ni Impedimenta... Je pochopitelné, že proti němu měla dívka ani ne mizivé šance.

Dalším oddílem, který totálně propadnul boji, byli James, Sirius a Remus. Ti se, podobným způsobem, vypořádávali s nevyžadovanou pozorností Luciuse a Snapea. Black s Lupinem statečně čelil blonckovi, zatímco James zasypával útočnými kouzly Srabuse. No proč taky ne. Po sedmi letech vídání jeho přerostlého nosu… není divu.

A konečně poslední bojová dvojice. Tu tvořila Anička se Soniou. Tmavovláska se mračila, přičemž odrážela všechny možné kletby, jež na ni byly seslány.
"Anna počkej!" Křikla po dalším neverbálním Finite Sonia.
"Na co jako?!"
"Padají mi vlasy do očí…"
"Tak jo, ale makej"
Kouzla ustala, bylo ticho. Sonia se otočila, ve snaze vyhledat své přátele.

"Nejvýhodnější pro obě strany bude kompromisní východisko z této situace."
"Co navrhuješ, Malfoyi?" Optal se rezignovaně Remus.
"My teď odejdeme a vy nám zaručíte, že o našem malém incidentu neřeknete ani slovo."
"Tse… tos uhod peroxide. Trhni si!" Ozval se po delší odmlce James.
"Nebo co?"
"Mohla by zemřít…" Malfoy kývnul hlavou směrem k molu, kde stál Scabior. Držel Terku v šachu. Chudák holka nevěděla, co udělat, aniž by si dala noční koupel v Černém jezeře. Byla v koncích.
"Ne, Náměsíčníku. To přece nejde! Nemůže jim to jenom tak projít!" Sirius na sebe nedal dlouho čekat. Tázaný jen bezmocně pokrčil rameny.
"Fajn, ale pod jednou podmínkou." Sonia překonala vzálenost mezi jí a Malfoyem deseti obezřetnými kroky. Muž se jen ušklíbnul.
"Nejste v pozici, kdy si můžete klást podmínky."
"Vážně? A co kdyby se, čirou náhodou, stalo něco nepříjemného Cissy? To by byla smůla, co?" Dívce se nebezpečně zalesklo v očích. Lucius neodpovídal. Promýšlel si každé své slovo a toto rozhodně nechtěl nechat náhodě. Možná že ty spratky přece jenom trochu podcenil…
"Jakou podmínku?"
"Necháte JI tady" Ač se to nesluší, Sonin ukazováček ukázal Aniččiným směrem. Ta jen pozvedla obočí.
"Ty ses zbláznila! Já tady nezůstanu!"
"Jednoznačné, prosté, neobtížné… ber nebo nech být, Luciusi…" Tmavovláska už měla více než vítězný výraz. Věděla, že Malfoy přikývne. Teď spíš řešila, jak se obhájí před Tichošlápkem a spol.
"S tím nesouhlasím!"
"Sklapni Jamesi. Nikdo se tě na tvůj názor neptal!"
" To bude trest jak víno… ona zůstane tady a my - "
"Domluveno," přikývnul. Sonia se pousmála, načež se otočila ve snaze vyrazit zpět.
"Cože?! No tak to ne!!! Já nejsem žádná loutka, aby si se mnou každý mohl dělat, co chtěl! Vždyť sakra... ne! Brácho, že mě tady nenecháte..."
"Chci slib" Lucius však pokračoval, což Soniu zarazilo.
"Supr…cože?!"
"Neporušitelný slib. Snad to pro Vás nebude problém, slečno Greenová"
"Tu slečnu si strč někam a… ovšem že ti ten slib dám, ale-"
"Žádné ale. Vaše podmínka byla jasná, ta má také. Pouze si pojistím, že neuděláte Vy nebo Vaši přátele, nějakou hloupost."
Sonia se zamračila, dokráčela k Malfoyovi, načež neochotně stiskla pravé předloktí.
Mezitím se ještě ušklíbla, neboť si domyslela, co bylo na tom levém…
"Nedělej to Greenová! Nic mu neslibuj!" Zakřičel Tichošlápek. Havraspárka si jen povzdechla.
V tu ránu už u nich stál Snape, který na "propletená" předloktí namířil hůlku. Z té vystoupilo jakési modré lanko, jež obvázalo jak Sonino, tak Luciusovo předloktí. Za necelé dvě minuty zmizelo. Tmavovláska povolila sevření, blonďák však ne. Ještě k tomu rukou škubnul. Havraspárka jen sotva slyšitelně, bolestivě vydechla.
"Nezahrávej si se mnou! Příště by to nemuselo dopadnout dobře" Sonia se už, už nadechovala k jakési nepěkné poznámce, když tu náhle, co se nestalo! Od hradu se ozval jakýsi dusot nohou. Ano, ano… posily v podobě profesorů byly na cestě. Všichni přítomní se tím směrem zahleděli. Tmavovlásce dokonce kolem ucha proletělo jakési zaklínadlo, jež bylo pravděpodobně pro Luciuse. Ten jej sice odrazil; sevření dívčiny ruky však povolilo.
"Tak to vypadá, že se ti to bortí…" Sonia se s úsměvem otočila směrem, kde ještě před chvílí stál mladý, blonďatý muž. Teď tam již nebyl. Trhla sebou směr molo - Scabior taky nikde. Jenom Terka ležela v bezvědomí na dřevěných deskách.
"Jamesi Theres!" Křikla k člověku, který jí byl nejblíže, načež se ke své spolukolejnici rozběhla. Za sebou uslyšela jen uklidňující slova profesorek McGonagallové, Loučkové a otázky Křiklana a Brumbála. Záchrana opět přišla s křížkem po funuse.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist