12. Kapitola: Je to jenom zlý sen

5. května 2012 v 16:28 | Lady Malande
12. Kapitola: Je to jenom zlý sen

Druhého dne, hned z brzkého rána, to v ložnici zmijozelských dívek sedmého ročníku vypadalo vskutku geniálně. Zatímco Veronic Jugsonová v klidu spinkala v postýlce, pod Silenciem, které jí musel minulého dne vyčarovat Regulus, protože ona si za boha nemohla vzpomenout na ten, cituji: "Debilní, latinský název, který je stejně na dvě věci"; Anne Scabiorová musela, jako už asi po sto padesáté páté, vstávat ke řvoucímu dítěti. A aby toho nebylo málo, dnes odpoledne si měla vyslechnout profesorský rozsudek "smrti" za mučení, Terku v bezvědomí a za všechny hříchy světa. Byla rozhodnutá vstát z postele, popadnou to otřesné děcko a zanést ho Potterovi do pokoje ač ji to bude stát třeba popraskané bubínky. Baculatá dáma ať se zkrátka jde zahrabat… šmytec, konec, finito!
Po asi třech minutách se stalo, jak předem naplánovala. Navlékla na sebe černý, saténový župan a, s nebohým chlapečkem v náručí, odkráčela směr nebelvírská věž.
Před vchodem stihla proklít asi tak tři páťáky, kteří jí odmítli Pottera zavolat, ale pak se našel nějaký prvák, který z ní měl tak nahnáno, že byl rád, že může zaplout zpět na kolej. Po pár minutách vyšel obrazem rozcuchaný, zívající a zcela nezkultivovaný James. Ten, sotva se probral aspoň natolik, že byl schopen zaregistrovat Aniččinu přítomnost, dostal do rukou malého, baculaťoučkého chlapečka v peřince.
"Prosím, teď hlídáš ty. Za dvě hodiny mám bylinkářství…"oznámila mu zcela nevzrušeně Anne.
"Ale-ale-ale já přece nemůžu tento… hlídat!"
"A to zase jako proč?"
"Protože jsem kluk a kluci tohle nedělaj!"
"Vážně? A co takhle Lupin?! Jugsonová si celou noc klidně spala, zatímco já jsem jenom poslouchala ten řev, krmila a nosila toho…toho…rozmazlence!"
"Jak může být rozmazlený? Dyť je to panenka!" pousmál se mladík na dítko, načež provedl nějaké to ťuťu-ňuňu. Ann nad tím jen protočila očima.
"Ale pekelně dobře začarovaná! No nic Pottere, tak si to s parchant-teda Jamesem, užijte a já jdu dospat dnešní noc. Nazdar!" Anne mu jen rezignovaně mávla; pak už za ní jen zašustěl župan a au revoir. Byla pryč.

U snídaně to byl opět pohled k nezaplacení. Therese se snažila něco vloudit do malé šprýmařky Zlatky, ovšem za zcela odborné asistence Sonii, která si s dítkem hrála na schovávanou. Aspoň tak se holčička najedla, neboť jinak do ní dostat nějaké jídlo opravdu nešlo.
U mrzimorského stolu to taktéž vypadalo komicky. Mali krmil výtvarně talentovanou holčičku Natalii, Karlos zase sportovně nadanou Karličku. Víte, oni si totiž, Karlík s Malinou, vylosovali jako jediný pár, dvojčata. No to si dokážete představit, jakou z toho měli nastávající tatínci radost. Maloš si automaticky porozuměl s Natalií a Karlos zase věnoval pozornost Karličce, své budoucí nástupkyni.
Poté, co Natalie snědla celou dávku banánové kaše, stalo se něco nevídaného. Natáhla k Malimu packy, zeširoka se usmála a milým, dětským hláskem pronesla "Mama". Maloše to však očividně nepotěšilo, neboť se jen tak z donucení usmál, naklonil se k Natalii a pronesl: "Já jsem táta, Nani… táta, kapiš to?" Holčičce to však očividně bylo líto a proto už začala natahovat moldánky. Dospělo to dokonce až k tomu, že Natalie propukla v panický pláč, pak se rozbrečely Karlička s Lupino-Jugsonovic Bonnie, následoval McMillanovo-Evansovic chlapeček Teddy spolu s Blackovic Bobem. Myslíte si, že je to vše? Ani z daleka ne! Panický ryk zachvátil také Maddisonovo-Greenovic holčičku Pipu, Bumbleovo-Hearthovic Robin, a pak ještě Snapeovo-Nottovic krasavce Fredericka. Takže téměř všechny děti, jež přišly do péče sedmým ročníkům. To připomnělo jakousi řetězovou reakci, případně mexickou vlnu nezvladatelného řevu, pláče a vzlykání, kvůli níž byli všichni "rodiče" i s dětmi vykázáni profesorkou Loučkovou na chodbu. A tak sedmákům nezbývalo nic jiného, než popadnout hůlky, postavit se do řady na chodbu a utišovat své nejdražší maličkosti. Oni však ani, v těchto těžkých časech, neztratili poslední špetky optimismu. Stoupli si tedy do souvislé řady na ne moc frekventované chodbě, chopili se hůlek, položili děti před sebe a…
"Deffindo! Defodio! Reducto! Bombarda! Confringo! Destructo! Deferzo! Evanesco! Expulso!" všechna tato kouzla padla za obranu zmožených studentů Bradavic a co na to děti? Byť se od nich prášilo, byly černé, zašpiněné a dalo by se říci, že i poněkud překvapené, nic se jim nestalo a byly úplně v pohodě. Chvíli po té, co kouzla ustala, se nedělo vůbec nic. Byl klid, nikdo neřval, nepištěl.
"Lidi, nechme toho. Nemá to smysl…" navrhla vševědoucně Therese Maddisonová, jež i na svou milovanou Pipu seslala více než tři ničící kletby.
"Ale já už to nedávám! Celé noci nespím, protože Frederick pláče, je mi zle, dneska jsem zvracela…" zoufalost v tónu Edith Nottové se nedala přeslechnout. Možná i proto k ní hned doplachtil Snape a něco jí potichu pošeptal do ucha.
"Má pravdu, i když je zmijozelská nán-ehm… holka, jsem chtěl říct." ozval se Ernie McMillan. "Měli bychom si to rozvrhnout tak, aby měl děcka každý půlku dne, protože jinak nás to fakticky složí…"
"Máš recht, Ernie, a začínáme od nás, Thereso." Z debatního kruhu vystoupila Sonia, která zrovna držela malou Poésy (Pipu) v náručí. Dokráčela k Therese Maddisonové, načež jí vrazila dítko do náruče. "Hlídáš. Já jsem jí měla celou noc v posteli." Havraspárská prefektka si založila packy na prsou, připravena čelit další potyčce se spolubydlící.
"To si děláš srandu, ne? Já jsem ji měla noc před tím, je logické, žes jí teď měla mít ty! A navíc, u mě přece křičela!"
"No to teda jo, když jí neporozumíš. Musela jsem ji vzít do kuchyně, aby byla zticha, víš? Takhle na ni musíš… koláček sem, masíčko tam. A ne, že ty jí furt cpeš ty kašičky, mlíčenka a já nevím co všechno! Dyť takový sajrajt by ti ani pes nežral. Sbohem!" Sonia jen zasalutovala, načež odběhla kamsi pryč… Po jejím vzoru se strhla, do slova a do písmene, lavina…
***
Uběhl už celý další úmorný týden, ze kterého Anne vyvázla "jen" s monoklem, podvrtnutým kotníkem a zlomenou rukou v důsledku toho, že jí tři nebelvírští páťáci podstavili nohy. A představte si, že všichni naráz… Aby toho ještě nebylo málo, život jí připravil zkoušku jménem jáma lvová, alias ředitelna a rozsudek o své další existenci.
Inu první překážku, tedy schody do ředitelny, již měla za sebou a pokračovala k zaklepání na dveře. To ovšem ani nemusela dělat, jelikož se před ní dveře samy otevřely. Anne tedy nakoukla dovnitř. V prostorně vyhlížející místnosti, v jejímž čele se nacházel majestátný stůl, židle a fénix Fawkes, byli, vyjma ředitele, Horacio Křiklan, Dorcas Loučková a Minerva McGonagallová. Mezi Loučkovou a McGonagallovou však seděl Křiklan; všichni si jistě domyslíme, že by si ty dvě s největší pravděpodobností vjely do vlasů…
"Dobré odpoledne." Pípla Anne sotva slyšitelně. Všichni přítomní jí na pozdrav odpověděli, snad až na Minervu, která se jen ušklíbla.
"Posaďte se, slečno." Brumbál ukázal na křeslo před sebou. Anne se tedy váhavě usadila. Neřekla ani slůvko, proto tedy pokračoval. "Použila jste zakázanou kletbu na pozemcích školy, slečno, nehledě na to, že ještě nejste plnoletá. Jaký trest byste si udělila?"
"Rozumnou domluvu a vyřizování korespondence profesorkou Loučkovou, pane řediteli." Křiklan musel zasáhnout, aby se horkokrevná Dorcas nezapojila do situace. I on sám jenom zíral, jak se ta hodná, malá, zmijozelská holčička proměnila v drzého fracka.
"Hrozí vám vyloučení z Bradavic a Vašim rodičům pobyt v Azkabanu."
Dívka na to nic neřekla. Jen mlčela, přičemž zírala z okna na kapky dešťo-sněhu.
"Když dovolíte, pane řediteli, jala bych se slova." Spustila McGonagallová. "Slečna Scabiorová nejednou porušila školní řád a vše jí bylo tolerováno. Její prospěch v Přeměňování se hodinu od hodiny zhoršuje; předpokládám, že je tomu tak i v ostatních předmětech, není-liž pravda, kolego?" profesorčin pohled putoval neomylně ke Křikovi.
"Já nemám se slečnou Scabiorovou v lektvarech žádný problém. Někteří by se od ní mohli učit, Minervo, a myslím tím jisté žáky Vaší koleje. Potterovi s Blackem by větší koncentrace neuškodila."
"Ale v Obraně je zajisté slečna Scabioro-"
"V Obraně proti černé magii slečna Scabiorová vyniká a, byť má očividně vlohy spíše pro černou magii, včera se jí podařilo Expecto Patronum jako jedné ze čtyř studentů a to prosím z celé třídy. Něco dobrého v ní tedy ještě logicky je. Navíc plně souhlasím s kolegou; pánove Black a Potter už mi delší dobu pijí krev. Myslím, že příště nezůstane jen u vyřizování korespondence…" Opáčila směle Loučková.
"Chcete mi tím snad naznačit Dorcas, že jí schvalujete to, co udělala?! Souhlasíte se smrtí otce čtyř dětí a-"
"Počkejte, on zemřel?" všechny oči v místnosti se zaměřily na Anne.
"Co byste také čekala, po patnácti Cruciatech…" odsekla McGonagallová. "Žádám proto slečnino okamžité vyloučení a prošetření případu náležitou komisí.
"Sakra jakou zase komisí, Minervo? Copak jste zapomněla na to, že jsme pod vlivem Voldemorta?! Ministerstvo je prošpikované jeho lidmi! Vždyť je to ještě dítě proboha!"
"Kvůli její nerozvážnosti zemřel nevinný člověk! Chtěla bych Vás vidět, Dorcas, jak byste to vysvětlovala jeho rodině!"
"To mne asi uvidíte, protože jsem to dostala za úkol oznámit já…"
"Výborně. Na to si počkám."
"Děkuji Vám, kolegyně. Myslím, že to stačilo.
Obávám se, že nic, než hlasování nám v tomto případě nepomůže. Kdo je tedy pro okamžité vyloučení slečny Scabiorové…" do vzduchu okamžitě vystřelila ruka Minervina a hned po ní i, již o něco váhavěji, ruka Horaciova. Ten Aničce věnoval zpytavý pohled, který jakoby do světa řval: "Co se to s Tebou stalo, holka jedna umanutá…?"
"Kdo je pro setrvání slečny Scabiorové, ovšem s trestem adekvátním jejímu činu…"
Tentokrát se zvedla ruka profesorka Loučkové. Anne už viděla mžitky před očima…
"Je tedy rozhodnuto." pronesl ředitel tiše.
"Ne! To ne, nemůžete mě přece jen tak vyhodit. Já… nemůžu se vrátit domů, chápete? Naši mě zabijou a…"Aničce se hlásek postupně lámal, u JÁ se zlomil a z očí jí dokonce i vyteklo pár slz. McGonagallová už se samozřejmě nadechovala k nějaké poznámce…
"Děkuji Vám, dámy, to bude prozatím vše." …Brumbál ji však jedním pohledem umlčel.

V ředitelně nakonec zůstali jen ředitel, Křiklan a Anne. Ta už měla delší dobu skelné oči, ze kterých se v proudech valily slzy. Pohledem těkala z Křiklana na Brumbála a zase zpět.
"Oni mě zabijou… pane, vy přece víte, že jsou toho schopni! Učil jste je, znáte je! Já se k nim nemůžu vrátit!" Teda můžu, ale leda tak s diplomem z OVCÍ, Znamením zla na předloktí a se dvěma kily sušené Mariánky. Pomyslela si, ale i přes to dokázala vytvořit zcela důvěryhodný pohled bezradného člověka.
"Stejně jako jsem učil všechny vaše sestry a mohu Vám s klidem v duši říci, že ani jedna nebyla takové kvítko." Odpověděl Křiklan.
"Horacio, proč jsi hlasoval pro vyloučení slečny Scabiorové?"
"Slečna je bezpochyby velmi nadaná čarodějka, ale já jsem na pochybách, zda svého talentu právně využije…"
"Naučit studenty, jak správně využít svých schopností, je přeci náš úděl."
"To jistě ale…" ředitel na Křikovi spočinul zaujatým pohledem; Horacio hledal ta správná slova, až je našel. "… Anne se pro stranu zajisté již rozhodla-"
"Ale to není fér!!! Já… já prostě nemůžu jet domů! Jestli mě tam pošlete, budete mi zítra dávat na hrobeček kytičky… pokud vůbec nějaký hrobeček mít budu."
"Je mi líto slečno, vše podstatné již bylo řečeno. Budu Vás muset požádat o co nejrychlejší opuštění školy." Anne se z očí vyvalila další Amazonka slz, načež se zvedla, otřela si dlaněmi zarudlá kukadla a naposledy se zahleděla na ředitele.
"Leda že by…"
***
Anne seděla na chodbě před ředitelnou, opřená o stěnu, kolena u těla, hlavu v dlaních. Přemýšlela tak zapeklitě o Brumbálově nabídce, že si dokonce ani nevšimla přítomnosti dalšího člověka. Tedy všimla, jen k oné osobě ani nemusela vzhlížet, neboť i bez toho poznala, o koho se jedná.
"Buď mě vyhodí ze školy, nebo budu špehovat pro nějakého ptáka."
"Myslíš Fénixův řád…"
"Zas chytrý jak rádio, Snape, ale že bys mi poradil, to ne, co?"
"Očividně už ses rozhodla i beze mě."
"Kriste pane, vypadám snad na to, že bych věděla, co mám se svým životem dělat dál?!"
"Nedokážeš udělat tak hloupé rozhodnutí bez pomoci. Jsi tak-"
"Blbá, bláznivá, debilní, rozmazlená a nechovám se adekvátně svému postavení?! Sakra Srabusi já potřebuju slyšet něco, co mě nahodí do života a ne ty tvoje výčitky, že jsem se nechala nachytat!" Hnědovláska na něj konečně pohlédla, což okořenila ještě o stáhnutí ho k sobě na zem, do polohy sedu. "Poslechni, jak dlouho se vlastně známe? Šestnáct let?"
"Šestnáct a půl. Matka se k Vám se mnou přišla pochlubit šest měsíců po porodu."
"Aileen! Jak se má tetička Aileen?"
"Dobře."
"Pořád jí posíláš peníze z brigád?"
"Ovšem, já si netahám peníze z rukávu a matka je vážně nemocná."
"To mě mrzí…" povzdechla si dívka, načež uvelebila hlavinku na Snapeově rameni. Jen co jí začal přejíždět dlaní po zádech //viz. HŠŠ//, nepatrně se prohnula. Čekala, že jí zanedlouho začnou šimrat mastné vlasy po tváři, ale co to! Jakoby ucítila vůni šampónu.
"Srabusi ty máš umytou hlavu!"
"Snažím se… onehdy jsem si od Nottové dokonce půjčil žehličku na vlasy."
"Uká…" Anne se od něj odtáhla, načež si pořádně čichla k jeho háru.
"Hustý, Elséve proti lupům, jo? Snape jedeš!"
"Díky…" nastalo ticho přerušované sem tam nějakým tím povzdechem, či zvukem projíždění prstů po hábitu.
"Mimochodem, už jsem se rozhodla."
"Hmm…"
"Radši umřu, než abych špehovala pro Řád."
"Necháš se vyhodit?"
"Nic jiného mi nezbývá, Snape."
"Nedělej to. Můžeš jim přece vykládat mylné informace!"
"Ne, už jsem se rozhodla. Já mám taky nějakou hrdost, víš?"
"Hmm…" ticho.
"Severusi, můžeš pro mě něco udělat?"
"Cokoli."
"Řekni Potterovi, ať dává na malého Jamieho pozor. Je to sice rozmazlený fracek, ale já už… prostě ho mám tady, stejně jako celou tuhle zatracenou školu!" dívka ukázala na oblast srdce; následoval další Nil slz.
"Řekni mi, že je to jenom zlý sen… prosím, řekni mi to." Zavzlykala již víceméně do Snapeova hábitu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rin rin | 20. září 2012 v 21:46 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D úžasný-kde je pokračování, jsem nažhavená!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist