8. Kapitola: Atentát na Malinu

5. května 2012 v 16:19 | Lady Malande
8. Kapitola: Atentát na Malinu
Odbila desátá hodina dopolední. Sedmé ročníky se tísnily okolo vyvýšené plošiny v učebně č. 11, na němž stála profesorka Loučková s jakousi - podle Siriusových slov - pihatou kočkou. Když se tak na ty dvě díval, napadly ho neslušné až perverzní myšlenky, takže radši pro jistotu kouknul na Jamese. Ten měl však pohled přilepený na stejném místě, jako měl před chvíli on sám, akorát s tím rozdílem, že málem slintal. Tichošlápek se zazubil, načež příteli vrazil facku.
"Au! Proč mě kruci budíš?!" Křikl James.
"Kdo to je?!" Black kývnul hlavou směr blondýna naproti Loučkové.
"Nemám páru…"
"Ty vole, to je moje sestra!" Zkonstatoval Bob McKinnon přidušeně, zastavil se u Siriuse s Jamesem a celý svůj výstup zpečetil plácnutím do čela a jakýsi komentář "Proč zrovna já bože?!".
"Kámo já mít takovou sestru, tak jsem ten nejšťastnější bratr…" Ušklíbnul se Sirius. James se už, už k čemusi nadechoval; přerušila jej však starší z žen na stupínku.
"Dobrý den všem. Dnes si zopakujeme souboje, podobně jako tomu bylo ve druhém ročníku." Šum, který se rozlehl místností, zahnala třemi rytmickými tlesknutími.
"Nejdříve Vám s kolegyní McKinnonovou předvedeme, jak by měl takový souboj vypadat…"
"Jen předvádějte…" Uculil se Potter.
"… a pak si to vyzkoušíte vy sami. Vzhledem k tomu, že jste již inteligenčně na vyšší úrovni, než děti - pane Pettigrew, zacpěte si uši - jsou povoleny všechna kouzla a kletby, samozřejmě, až na ty, jež se nepromíjejí." Další výbuch nekontrolovatelného šumu se profesorka nijak nepokoušela ztlumit. Otočila se ke své soupeřce. Obě ženy se uklonily a odebraly se každá do své části stupínku. Mužské osazenstvo, zvláště pak Potter, Black, Malinovski a Underforest, se neubránili obdivným poznámkám k pozadí osob opačného pohlaví. Vzápětí však sebou Dorcas Loučková trhla, přičemž vyslala první, dobře mířený Expelliarmus. Marlene McKinnonová jej bez problémů, s hůlkou za zády odrazila. Další útočné kouzlo, tentokrát Petrificus totalus, vyšel z hůlky blonďaté krasavice. Bylo šikovně cíleno ke kotníkům, tedy na místo, kde bylo jeho odražení nejobtížnější.
Z Marliina stylu boje se dalo vyčíst mnoho věcí. Například to, že se kouzlení aktivně věnuje, což také souviselo s její profesí. Byla bystrozorkou a zároveň také členkou nově vznikajícího útvaru jménem "Fénixův řád". O tomto společenství se proslýchalo kde co. Nikdo však neměl odvahu zeptat se na to samotných členů, ne-li zakladatelů. On vlastně ani nikdo nevěděl, kdo jsou jeho členové…
Inu souboj pokračoval v podobném duchu až do doby, než jedno z kouzel vyslaných blondýnou McKinnonovou zasáhlo brunetu Loučkovou přímo do hrudi. Nebylo to, k jejich smůle, vážného. Jen Serpesortia //xD//. S přičarovaným chřestýšem si Loučková jedním máchnutím hůlky poradila, načež s úsměvem uznala svou prohru.
"Teď vy. Co třeba pan Pettigrew, slečna Jugsonová!" Vyvolala dva nejnevyzpytatelnější případy semého ročníku… Zatímco Peter se potěšeně usmál, Veru protočila oči. Inu vyšla tedy tři schody, jež oddělovaly plochu stupínku od země, připravila si hůlku, poklonu vůbec neřešila a počkala, až Peter vyšle nějaký ten pokus o smysluplné kouzlo. Nestalo se. Dívka tedy natáhla ruku s hůlkou tak, aby Peterovi mířila na hrudník. Doufala, že když bude jasné, že kouzlo sešle tam, Peter ho odrazí, nebo se mu aspoň vyhne. Chyba lávky! Ani jedno, ani druhé. Peter se sesunul k zemi, v mdlobách. Verča vyprskla smíchy, stejně zbytek osazenstva.
"Tak to bylo nezvykle rychlé… pane Pottere, odkliďte si tu mrtvolu… Připraví se slečna Scabiorová, pan Malinovski!"
"Ne! Já s ní nejdu!" ozval se odkudsi z davu protestativní hlas.
"Pane Malinovski, buďte té lásky a nebuďte srab!"
"Ale já to nemám v koleji"
"To vás neomlouvá!"
"A co moje zkostnatělé tělo?"
"Ach ano… chyba lávky. Pro tentokrát Vás ušetřím… koneckonců, na čem by se pak po Vaší smrti učila anatomie. Promiňte, neuvědomila jsem si to. Místo pana Malinovského tedy půjde pan Underforest… a bez řečí!"
"Karlos, drž se vole!"
"Hej Maloš… je to možne že jsi takový kokot?!"
"Tak si tam zkus jít… víš, co mi ta děvka udělala posledně?!"
"Ne vole"
"To buď rád"
"Pane Underforeste! Mám Vás snad porosit na kolenou, abyste se dostal za tu neuvěřitelnou
vzdálenost deseti metrů?!!!" Křikla Loučková tak naléhavě, že si ani Karlos nedovolil klást jakékoli známky odporu. Poté co se úspěšně dostal na pódium, se odvážně chopil hůlky, uklonil se soupeřce a odkráčel pár metrů dál. První útočné kouzlo nepatřilo nikomu jinému, než Aničce. Ona vlastně téměř všechna útočná kouzla patřila Aničce… Undy se stačil jenom bránit. Kdykoli kladl nějaký náznak o více než Expelliarmus, byl jeho záměr krutě potlačen nějakou podpásovkou. Souboj byl tedy vyrovnaný. Šlo o to, kdo vydrží víc. Po nějaké chvíli se dívce začala točit hlava. Musela rychle vymyslet nějaké kouzlo, kterým ho nenávratně dostane ze hry, neboť Undy vypadal stále bojovně a při silách. To ji už začalo dost vytáčet. Nakonec se tedy rozhodla pro proniknutí do mysli. Ne že by snad měla potřebu vidět, co si ten ichtiliot myslí. Důvodem bylo využití myšlenkového kouzla v pravý čas.
Plán by byl, teď si tak ještě vzpomenout, jak to ten Snape říkal… //xD// Losirko, Lafilomono, Lariste… shit! Proč muselo být tolik slov na L? Ten kdo kouzla vymýšlel, se asi musel hodně nudit. Tato myšlenka Anne přivodila úsměv na tváři a následně i zaváhání. No co byste řekli, Undy toho využil, zkusil štěstí a seslal na naši milou Everte Stativ. Kouzlo však nebylo zas až tak silné. Odhodilo ji jen metr a půl, možná dva, dozadu. Od hloučku Mrzimorských se ozval potlesk. Sám Undy si protřel oči a aby uvěřil, ještě jednou se na výjev podíval. Dokonce i Sonia se už, už chystala bučet, ale Terka ji zastavila. Všichni, co Aničku znali, věděli, že se s prohrou jen tak nesmíří. A taky že ne! Undy se k ní vydal ve snaze podat jí pomocnou ruku. Ale to neměl dělat. Anička se natáhla svou pravici jeho ruce, ale vzápětí ji vyměnila za hůlku.
"Levicorpus!" křikla. Účinek kouzla i přesto nebyl takový, jaký si představovala. Tedy, účinek by byl, spíš obětí nebyl Undy, nýbrž Malinovski. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše. Karlík se na poslední chvíli sehnul, což zapříčinilo to, že mu kouzlo prosvištělo nad hlavou a napálilo přímo do Alexejeviče, který stál za ním. Anne vytřeštila oči, načež se nenápadně pousmála. Učebnou se ozvalo jak obdivné mručení (od Zmijozelu), tak výkřiky typu "Fůj", "Ty svině Zmijozelská", "To není fér" nebo "Miluju Lady Gagu".
Undy neváhal ani vteřinu, probodnul Anne vyčítavým pohledem a následně se vrhnul na pomoc lásce své jediné, kouzelné… Malinovskému.
"Slečno Scabiorová! No to snad nemyslíte vážně!" K hnědovlásce, jež už se mezitím zvedla na nohy, se přihrnula profesorka Loučková. "Jak si to představujete?! Soubojnický klub není žádný holubník, nemluvě o tom, co se mohlo stát!!" Profesorka střelila pohledem k hloučku sklánějících se lidí.
"Hej Maloš… slyšíš mě vole?!" Undy vrazil příteli facku.
"Co je? Kde to jsem… kurva! Zapoměl jsem si nalakovat vlasy!!"
"Ale ne vole, dneska jsi zas byl v koupelně půl hodiny…"
"Fakt?! Tak že by to bylo předevčírem?"
"Pane Underforeste, jak je mu?!" Křikla profesorka Loučková.
"Ty vole, dyť ty si zas úplně dojebaný…" Zakroutil hlavu Karos. "Bez obav, bude v pohodě, profesorko!" Odpověděl. Loučková přikývla, oddechla si a potěšeně se pousmála.
"Pane Underforeste, buďte tak laskav a doprovoďte pana Malinovského na ošetřovnu. A co se týče Vás, slečno Scabiorová, ubírám Zmijozelu deset bodů za Vaše neférové a naprosto netolerovatelné chování." Všichni přítomní netrpělivě vyčkávali Aniččinou reakci. Jiní by už se dekovali, hnědovláska ale ne. Zvedla hlavu a pohlédla profesorce do tváře.
"Mohu jít?" Optala se s andílkovským tónem hlasu.
"Ovšem" Profesorka jí oplatila stejně. Anne věděla, že s touhle ženskou to má pořádně nahnuté. Neměla ji v lásce, i když si byla vědoma toho, že je jednou z nejlepších profesorů na škole. Ale když to nebyl fér! Loučková sama chodila do Nebelvíru a i přesto, že to na jejím způsobu výuky nikdy nebylo znát, Zmijozelští ji prostě neměli rádi. Anička netušila proč tomu tak bylo… asi se Nebexicht pozná na několik kilometrů…
***
Anne už stepovala před ošetřovnou dobrou půlhodinu. Nudila se, neboť do pokoje, kde se nacházela stále uražená Verča s nenávistně vyhlížející Edith se jí vážně nechtělo. Aby toho ještě nebylo málo, Sonia se na ni v hodině OPČM tak naštvala, že s ní už víc jak půl dne neprohodila ani slovo; a to už bylo co říct. Zatracený Levicorpus! Stálo jí vůbec to za to? Omluvit se Malošovi, uhladit to se Soniou a zbytkem školy. Jak prosté…
Když tu náhle, cvakla klika. Do dveří se vhrnul Alexejevič se zabandážovanou rukou. Měl dost ošklivě zlomené zápěstí, po Pomfreyovsku pečlivě obalené do běžné mudlovské sádry. Kolem krku měl efektní závěs, který však nebyl povinný, ale znáte Maliho… každý způsob jak zamachrovat, dobrý způsob! Za Malinovskim, jako obvykle, kráčel Underforest v plné zbroji. Jen co se s Aničkou střetl pohledem, skočil před polámaného přítele, s hůlkou nataženou před sebou.
"Ahoj Undy, taky tě ráda- Ale ne! Co to vidí, oko mé zelenavé, že by rtěnka na košili?" Zazubila se na něj; Karlos na moment zaváhal, sklopil hlavu k límci košile, načež se sebestředně pousmál. Naklonil se k Anne a přiblížil své rty k jejímu uchu.
"Chceš se přidat do sbírky?" Jemně ji políbil za ucho; Anne znervózněla. Do jejího zorného pole se dostal udivený Malinovski s ještě udivenějším výrazem a nejudivenější Pomfreykou za zády.
"Ehm… totiž… Malinovski… já si s tebou přišla promluvit…" Anne doufala, že to pochopí. Nestalo se.
"Pane Malinovski, ať jste do devíti hodin zpět na ošetřovně… převážeme to. Co se týče Vás, pane Underforeste, myslím, že pan Filtch nutně potřebuje Vaši pomoc. A jestli ne, tak máte hodinu astronomie…"
"Ale já nechodím na astronomii"
"Ne? Tak jste právě začal… sbohem!"
"Ty vole, proč zrovna já?!"
"Vy se ještě ptáte?" Poslední slova madam Pomfreyové už zazněla odkudsi z ošetřovny. Undy na ni po jejím odchodu ukázal vystrčený prostředníček, protočil oči, načež se s bezradným "Ej kámo, tak já razím" odšoural za Filtchem. Jen co zmizel z Aniččina dohledu, popadla Malinovského za ruku a táhla ho směr Salazarův výklenek.
"Tak poslouchej, omlouvám se ti za ten Levicorpus. Vážně jsem tě nechtěla-"
"Myslíš si, že mi bude omluva stačit?"
"To bych si ani ve snu nemyslela… no tak? Co chceš? Úkol do Formulí, esej o tlustočervech nebo pusu?" Pozvedla Anne obočí. Malinovski se až nebezpečně přiblížil. To se jí nelíbilo, proto ustoupila o pár kroků dozadu. Teď měl navrch Malinovski a bylo jasné, že mu to vůbec nevadí.
"Půjdeš se mnou na ples…?" Otázka vyzněla jako oznamovací věta.
"Já si to rozmyslím"
"To sis měla rozmyslet před tím, než jsi mi udělala tohle" Ukázal na ruku; Anne se zatvářila zmučeně, přemučeně a totálně promučeně. "Vsadili jsme se s Karlosem o to, kdo bude mít na ples kozatější babu…"
Anne se ušklíbla.
"To nemyslíš vážně!"
"…a já tomu volovi rozhodně nechci psát až do konce roku úkoly. Takže to vyhraju a ty mi s tím pomůžeš." Pousmál se, opřel se bokem o zeď a vrazil ruce do kapes. Hnědovláska natočila hlavu, snad aby na něj lépe viděla. Když si ho tak prohlížela, nevypadal zrovna nejhůř. Špinavě blonďaté vlasy mu čechral podzimní vítr, v jasně modrých očích to jen jiskřilo. Snad až na tu nezdravě pohublou, kostnatou postavu. Sonia ho minulý rok přirovnala k Testrálovi. Na připomínku, že Testrála nikdy neviděla odpověděla, že právě proto si ho tak představuje…
"Dobře, tak já s tebou půjdu!" Špitla. Alexejevičovi se na tváři objevil více než potěšený úsměv.
"Fakt? To si děláš prdel!! To jako že se mnou fakt půjdeš jo?!! Hustý!!" Byl z toho tak nadšen, že se dal na útěk kameny vykládanou chodbou. Anne jen nechápavě zakroutila hlavou, pozvedla obočí, načež se, co nožka nožku mine, vydala do Zmijozelské společenské místnosti.
Vzala to oklikou, tudíž z jinak pětiminutového pochodu, se rázem stal půlhodinový okruh Bradavicema. Divila se, že jí ten dopolední incident ještě nikdo nepřipomněl… když tu náhle ups! Blížila se k ní skupinka asi deseti lidí, směsice všech možných kolejí. Snad by toto místo i opustila, kdyby ovšem bylo kam utéct. Abyste rozuměli, dívka stála necelých pět metrů od zdi, jež zakončovala chodbu v přízemí. Byla tady možnost ukrýt se do učebny Dějin čar a kouzel, po její pravici, ale sama sebe ještě neviděla tak špatně, aby se musela schovávat před deseti zbabělými vrstevníky.
"Hele! To je ta Zmijozelská svině!"
"Hej ty… víš o tom, že jsi Malinovskému zlomila ruku?" Rozkřikla se na ni Ethel Gregorová, poněkud výbušná studentka Mrzimorské koleje. Anička si jen povzdechla a podívala se kamsi k cíli své cesty, tedy za zuřící skupinu. Když tu spatřila… ne. To není možné… Ten člověk, který celý výjev pozoroval zpoza sedmého sloupu, určitě nemohla být Veronic. Ta by jí přece pomohla… vždycky jí pomohla… vždycky až do doby, než… počkat, kdy jí vlastně naposledy pomohla?
Tok jejích myšlenech přerušila až další narážka cílená její osobě. Tentokrát vypadla z úst té krvezrádkyně Changové.
"Jsi smrtijedka, stejně jako všichni ostatní! Měli by tě zavřít do Azkabanu!" Chudák šikmoočka, ani nevěděla, co svou poznámkou způsobila…
To už si pochopitelně Anne nenechala líbit, vytáhla hůlku a namířila ji na ni. Než se však stačila nadát, hůlka ležela dva metry od ní a ona sama pocítila bodavou bolest ve spánku a na zádech. Kouzlo šesťáka Briana Murreyho ji odhodilo na tvrdou zeď. Ještě jednou pohlédla směr sedmý sloup, ale nikoho nespatřila. Došla tedy zcela objektivně k názoru, že měla mžitky před očima.
Brian se už, už pokoušel znova čarovat a snad by i čaroval, kdyby dostal příležitost. Než byste řekli švec, ležel vedle Anne na zemi, akorát čumákem dolů. Všichni se trhnutím otočili.
"Nechte toho vy idioti!" K hloučku lidí se s připravenou hůlkou řítila Sonia, kterou patrně Brianovo počínání dost rozčílilo.
"Je to smrtijedka!"
"Jasně… a já jsem čínský bůh srandy!" Protočila oči, načež si prorazila cestu k Aničce. Nad prvotním zamračením teď převažovaly obavy ve tváři… "Aničko, co se ti děje?"
"Ale nic… jsem v pohodě" Odsekla.
"Anna neštvi mě! Vždyť ti teče krev z hlavy!!"
"To nic není. Jdeme odsud…"
"Nepustíme Vás, dokud-" Na to už Anne znova vytahovala hůlku. V nestřeženém okamžiku se však Sonia postavila před ni.
"Dokud co…? Dokud ji definitivně nezabijete? Fajn, je to čutna a já s ní kvůli tomu oficiálně nemluvím, ale VY ji za to rozhodně nemůžete soudit-" Tmavovláska byla do monologu tak zabraná, že si ani nevšimla příchodu členky profesorského sboru. Z hůry na ni právě přísně shlížela McGonagallka a rozhodně nevypadala, že by se Soninými slovy souhlasila.
"Slečno Greenová, buďte tak laskava a nechte rozsudek na vedení."
"Jistě, promiňte profesorko…" Sonia sklopila pohled do země a obkreslila na podlaze podrážkou boty kolečko.
"Odeberte se okamžitě do svých kolejí… i vy, slečno Greenová. A obávám se, že si budu muset promluvit s ředitelkou Vaší koleje. Profesorka Loučková jistě nebude mít radost!" Všichni, včetně Anne už se ploužili po chodbě.
"Slečno Scabiorová, půjdete se mnou" Pronesla kousavě Minerva. Tázaná sebrala poslední kousek trpělivosti, zhluboka se nadechla, načež se, vždy o 2 kroky za profesorkou, odporoučela do ředitelny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist