9. Kapitola: Že tě hanba nefackuje!

5. května 2012 v 16:20 | Lady Malande
9. Kapitola: Že tě hanba nefackuje!

Byl pozdní večer - tma jak v pytli - lásky čas. Brumbálův duněl ředitelnou hlas, a Anne nevnímala zas. Seděla ve vcelku pohodlném křesle, před ředitelovým stolem. Vedle ní o jejím osudu hlasitě debatovaly McGonagallová s Loučkovou. Brumbál sám seděl uveleben na svém místě, za stolem. Bedlivě však poslouchal každé slovo, jež vypadlo z úst dvou diskutujících dam. Přitom zkoumavě pozoroval Anne, která si, samou nudou, pilovala nehty.
"Za takový přestupek musí být student vyloučen… bez výjimky!"
"Ale prosím Vás, vy jste, co já vím, v mládí také nebyla žádny svatoušek, nepletu se, Minervo?"
"V kontrastu s Vámi jsem měla svatozář a na zádech křídla, Dorcas!"
"No tak… vždyť už to trošku přeháníte. Byl to jen neškodný Levicorpus"
"Kdyby nebyl?… uvědomujete si, co se mohlo stát, kdyby to nebyl "jen" Levicorpus?!"
"Jistěže ano, ovšem i lidé dělají chyby! Ale o tom vy nemůžete nic vědět, kolegyně" Ušklíbla se Loučková, načež založila ruce na prsou.
"Slečna Scabiorová těch chyb ale udělala nad rámec veškeré tolerance!"
"A co takhle Potter, Black, Pettigrew a spol.? Ti toho snad, za celých sedm let, udělali málo? Dovolte mi, abych Vám připomněla záležitost s panem Snapem ve třetím ročníku."
"To nemůžete srovnávat! Bylo to za jiné situace a pan Snape si o problém vyloženě říkal!"
"Ale podívejme se… to je nějaká novinka, ž-"
"Proč jste to udělala, slečno?" Ředitelnou po dlouhé době opět zaduněl Brumbálův hlas. Jediným gestem pozvednuté dlaně umlčel profesorku Loučkovou. Zároveň si však tímtéž gestem bez problému vydobyl Aniččinu pozornost.
"Bylo to čistě v zápalu boje… nechtěla jsem mu ublížit a už vůbec ne zlámat 5 ze sedmi zápěstních kůstek…" Snažila se o co nejupřímnější výraz v očích, který následně doplnila ještě o zamrkání.
"Jste si vědoma toho, že mám dost důkazů na to, abych Vás mol vyloučit?" Na to Anne jen smířeně přikývla.
"Já… omlouvám se. Vážně jsem na Malinovského nechtěla seslat Levicorpus; nechtěla jsem na chodbě potkat partu idiotů bez mozků, stejně jako mě Sonia nechtěla bránit - ale prostě se to stalo!" Ještě jednou upřela své zelené oči na ředitele. Ten měl ve tváři hloubavý, ale přesto nečitelný výraz. Nebyla by to ovšem Minerva, kdyby si ještě nerejpla.
"Ach ano… studentka Vaší koleje - slečna Greenová - se zachovala neadekvátně svému postavení prefektky. Žádám, aby jí byl titul odebrán…"
"Nepleťte ji do toho!" Odsekla Anne sotva slyšitelně.
"Pro boha Minervo! Posloucháte se vůbec?! Že chcete potopit Scabiorovou chápu, ale proč i Greenovou?! Je to jedna z mých nejvzornějších studentek a titul prefektky si zaslouží!!! Teď - s Vašim dovolením, pane řediteli - bych ráda odešla… tohle nemíním poslouchat už ani minutu. Doufám, že rozhodnete spravedlivě… Sbohem!" Loučková se otočila a vyšla z ředitelny tak rázným krokem, že kdyby šlo s dveřma prásknout, určitě by to udělala. Brumbál poté věnoval všeříkající pohled McGonagallce, která se ze dveří odporoučela chvíli po Loučkové. Anne si povzdechla. To zas bude rozhovor…
"Kdo Vás vyučuje černou magii, slečno?" Hnědovláska zůstala sedět jako přimražená. Jediné na co se zmohla byl jakýsi pokus o vytřeštění očí. Chvíli na Brumbála jen tak nevěřícně mrkala, pak ale pootevřela ústa, ve snaze něco říct. Hlas se jí zlomil již v první polovině slova "Nikdo" zlomil.
"Jste si jistá?" Ticho; Anne sklopila kajícně pohled.
"Ovšem" Špitla.
"Pak můžete jít…" Zmijozelce to přišlo jako špatný sen. Copak to bylo normální, aby ten dědek věděl úplně všechno?! V průběhu dalšího sta koncových myšlenek se zvedla, načež zamířila ke dveřím. Čím byla od ředitele dál, tím bylo tempo jejích kroků rychlejší a rychlejší…

Jen co za sebou zavřela dveře ošetřovny, spatřila Malinovského, jak klepe na dveře Pomfreyovic kanceláře. Vypadal, že to dělá už hodně dlouho.
"Ahoj Mali…" Pozdravila jej.
"Eh…Scabiorová? Čau Scabiorová!"
"Co provádíš?"
"Pomfreyka se zabarikádovala v kanclu a odmítá mě vzít. To je zdravotnictví…"
"Maloš, že tys zas přišel pozdě"
"No jo, ale jenom o chvilku"
"Je půl jedenácté a tys měl přijít do devíti!"
"Však říkám že jenom o chvilku!"
"Jasně… ukaž mi to prosím tě" Dívka protočila oči, načež vztáhla dlaněk k jeho sádře. Alexejevič neucuknul. Jen se na Aničku nevěřícně podíval.
"Ty tomu rozumíš?" Tázaná přikývla.
"Rodiče jsou lékokouzelníci" Objasnila. "Zahýbej prsty…" Malinovski udělal, jak mu bylo řečeno. Anička si pro sebe něco zabrblala.
"Teď ti zkusím tu sádru sundat, abychom zjistili, jestli ti ty kosti dobře srostly, ju?"
"Jo, jo…" Mladík si až teď všimnul dívčina výstřihu, který úspěšně hypnotizoval. Dívka mezitím přešla k nejbližšímu lehátku, na které si sedla. Jednoduchým gestem dala Malinovskému najevo, aby ji následoval. Jakmile se usadil, opatrně mu vyndala ruku v sádře ze závěsu a položila si ji na klín. Mladík sebou nespokojeně zašil. Jakékoli jeho projevy nevůle však byly potlačeny vražednými pohledy.
Anne vyndala hůlku, jejíž hrotem provedla symbolický, podélný řez na povrchu sádry. V místech, kudy projížděla magickým kouskem dřeva, se začala tvořit trhlina. Ve výsledku jí tedy zůstala sádra na klíně, čímž byla Malinovského ruka uvolněna. Zmijozelka měla ze svého díla pochopitelně radost, proto se nakonec pousmála. To si ovšem Mali vysvětlil jako důkaz toho, že už je ruka v pořádku. Inu začal se zápěstím pomalu kroutit.
"Au! To bolí!" Křiknul. Anne vytřeštila oči.
"Ty idiote! Vždyť sis to ještě znova zlomíš!"
"Ale to jsi neříkala!"
"Co jsem neříkala… že když s tím budeš hýbat, můžou se ti ty kosti znova zlomit?! To snad ví každý blbec!"
"Každý blbec možná, já jsem inteligent!" Opáčil se.
"Dobře… tak Maloš, vypadá to dobře. Už ti to jenom převážu obinadlem." Anička se zvedla, prošla pár skříní s léčebnými materiály a ve chvíli, kdy narazila na obvaz, zazubila se. Cosi zahuhlala k zámku skříně. Ten se okamžitě odmknul, dívka z něj vyndala obinadlo, načež skříň zase poctivě zamkla. Následně odešla zpět k Alexejevičovi, kterému ruku obvázala podle nejlepšího vědomí a svědomí…
***
"Čau Bobe…" Vydechl Lupin, když se, se značnou úlevou, posadil na Nebelvírskou tribunu.
"Ahoj Remusi! O kolik myslíš, že to dneska Jugsonová a spol. projedou? Přijímáme sázky…" Zazubil se na něj pobaveně spolukolejník. Lupin se ušklíbnul, načež z kapsy vytáhnul 5 Galeonů. Než částku předal Bobovi, náležitě se s ní rozloučil.
"Sázím na Havraspár."
"Cože? Zopakuj to ještě jednou!"
"Sázím-5-galeonů-na-Havraspár"
"Zrádče…"
"Kacíři"
"Neoptimisto"
"Myslíš pesimisto…"
"Zas chytrý jak vydra!"
"No tak, chceš ty peníze nebo ne?!"
"Dej to sem!" Odsekl černoch a vytrhnul mu papír z ruky. Remus se jen pousmál, načež začal ve změti všech možných lidí vyhledávat své známé.
Vzhledem k tomu, že dneska hrál Nebelvír proti Havraspáru, očekával vysokou účast studentů Roweniny koleje. A taky že se dočkal… Havraspárská tribuna byla téměř plná. On však vyhledával jediného, nebo spíše jedinou, osobu. Představte si, že ani nemusel dlouho hledat. Sonia na sebe uměla nějak zázračně upoutávat pozornost, neboť už zase stála u zábradlí a cosi do ucha šeptala samotnému Siriusi Blackovi. Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše… poté, co vešli hráči a hráčky obou týmů na hřiště, dostali nějaký ten čas na rozcvičení. Sirius však popadl své koště, nasedl na něj a nenápadně vyletěl k třetímu stupni Havraspárské tribuny. Prosté že?
Inu, Remuse to však píchlo u srdce. //Chudák kluk, vážně nevím, jak dlouho ho ještě budu trápit. Rozhodně mě to ale začíná bavit xD//Na moment zalitoval, že famfrpál nehraje taky. Co by mu tak asi Sonia šeptala do ucha, kdyby byl na Siriusově místě on sám? Začal se cítit ukřivděně. Takové maličkosti, jako že se Tichošlápek tváří zničeně a Havraspárce že tečou z očí slzy, už vůbec nebral za podstatnou… on si toho vlastně ani nevšimnul. To ale ani zdaleka není vše! Třešničkou na dortu bylo to, že Sirius Soniu po nějaké době objal. Ona mu přitom vrazila pusu na tvář…
Na to už Hoochová pískla na svou mini-píšťalku a všichni se famfrpálisti museli chtě, nechtě sletět k ní. Jako první vyrazily potlouky, pak camrál a nakonec zlatonka - hra začala. Remus se usadil na své původní místo a snad by i uvažoval nad tím, co to viděl, kdyby dostal příležitost. Zezadu jej někdo bouchnul do zad takovým způsobem, že se musel nohama zapřít do země, aby nespadl z lavičky.
"Ahoj Náměsíčníku! Dneska je úplněk a já mám popcorn! Jupí!" Uslyšel za sebou Peterův nadšený hlas. Při slově "úplněk" se nepatrně začervenal, neboť to slyšela víc jak polovina lidí kolem. Jen se na ně chabě usmál, načež Petera uzemnil tím, že mu vzal balíček popcornu. To Pettigrewa donutilo k tomu, aby se na Remuse nechápavě podíval.
"Proč tak řveš Červíčku?! Nemusí to vědět celá škola!!" Obořil se na něj Remus nezvykle prudce. Petera jeho nezvyklé chování samozřejmě překvapilo…
"Pro-pro-promiň… já-já-já… myslel jsem, že budeš mít radost"
"Z čeho jako? Z toho že je úplněk nebo z toho, že se jediná osoba, na které mi záleží, líbá s mým nejlepším přítelem?"
"Co blázníš? Myslel jsem ten popcorn!"
"Aha…" Remus už radši nic neříkal. Tentokrát mu balíček z rukou vytrhnul Peter, jež se záhy do popcornu vsypal s takovým gustem, že vypadal, jakoby 3 týdny nejedl.
"Chutná ti, Červíčku?"
"Jo!" Tázaný horlivě přikyvoval.
"To jsem rád…" Pronesl ironicky Lupin, poplácal kamaráda po zádech, načež se už konečně začal věnovat famfrpálu.

Po skončení zápasu zůstala Sonia stát pod schody z tribuny, ve snaze počkat na Terku. Oči měla zarudlé od pláče, v ruce mačkala kapesník. I přesto se však smála od ucha k uchu. Zdrojem jejího smíchu nebyl nikdo jiný, než James, který se vztekal nad prohrou s takovýma "Béčkama", jako byli Havraspárští. Potter dokonce i třísknul svým milovaným koštětem o zem. Vzápětí toho však začal litovat a rval si vlasy z hlavy.
Nicméně Therese Maddisonovou jen o chlup předběhnul Lupin, který kolem Soni bez jakékoli známky zájmu prošel. Tedy, Sonie se zdálo, že kolem ní bez jakékoli známky zájmu prošel. Při detailnějším pohledu by si však zřetelně všimla sklopené hlavy, jež očividně úspěšně skrývala podmračený pohled do země. Dívka rozvažovala, jestli za ním jít nebo ho nechat jít… nakonec se rozhodla pro variantu a.
"Remusi, Remusi, Remusi… počkej!" Prodírala se davem, směrem k hradu. Mladík si povzdechnul, svěsil ramena, otočil se a s co nejneutrálnějším výrazem na zadýchanou tmavovlásku kouknul.
"Hoj… nepůjdem na oběd?" Pozdravila ho s lehkým náznakem jakéhosi úsměvu. Remus jen cosi zabrblal. "Fajn… tak ne. Jak se máš?"
"Výborně…" Odpověděl nepravdivě. Sonia pozvedla obočí.
"No tak… copak trápí tvou chrabrou, Nebelvírskou duši…?" Naklonila hlavu na stranu a pousmála se na něj. Chlapec jí tak upřímně pohlédnul do očí, že se až podivila, že to vůbec jde.
"Říkal ti něco důležitého?"
"Kdo?" Sonia vytřeštila oči.
"Siriuse…"
"Remi já nevím, ale vážně si myslíš, že je dobré do této konverzace zatahovat mého psa?"
"Blacka…"
"Však on je černý!"
"Myslel jsem Siriuse Blacka."
"No vidíš, to musíš vždycky upřesnit… a teď má reakce: cože?!"
"Ne… já…totiž viděl jsem Vás tam na tribuně. Jenom jsem ti chtěl říct, že je Sirius děvkař a nikdy to s žádnou holkou-" Začal tiše Remus.
"Aha, takže ty si myslíš, že já mám něco s Blackem"
"Takhle jsem to neřekl"
"Ale myslel sis to" Sonia se zamračila, nedala mladíkovi ani nejmenší příležitost na svou vlastní obhajobu a pokračovala v začínajícím proslovu… "Kdybych chodila se Siriusem Blackem, musela bych být slepá, hluchá a ještě k tomu úplně blbá. A navíc, včera večer Siriusovi zemřel otec. Byl dlouholetým přítelem mého táty a Sirius mi to řekl až tam na tribuně. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem ho prostě objala…"
Lupinovy tváře začínaly pomalu ale jistě rudnout. Styděl se…. Styděl se sám za sebe, za své chování…
" Já… nevěděl jsem to, omlouvám se. Sirius mi nic neřekl…" Vyhrknul.
"V pořádku… Sirius nikomu nic neřekl" Chvíli bylo ticho. To škaredé, tiše-tiché, hryzavé ticho.
"Ehm… myslím, že bych za ním měl jít."
"Běž, bude potřebovat přátele…" Remus přikývnul, rozloučil se s Havraspárkou jediným mávnutím, načež se odporoučel k hradu. Sonia ho doprovodila pohledem, kam jen to šlo…
Pak už za sebou ale uslyšela jakýsi dusot nohou. To jí přimělo ke zvědavému ohlédnutí.

"Sonio! To jsi na mě nemohla počkat?!"
"No jo no… sorry. Můžeme jít na oběd?!!!" Pronesla Sonia poněkud zesíleně. Musela si hold vynahradit ten pološepot…
"Neřvi na mě!" Opáčila se Terka.
"Já na tebe neřvu! Co se ti zas dneska děje?"
"Mně? To spíš co se tobě dneska děje! Celý zápas jsi mlčela, ani jsi nekřičela nic ve stylu "Choďte do rici, vy Nebelvírští *cenzura*, ani jednou jsi po nikom, kdo proletěl kolem, nehodila botu a navíc jsi ještě dala pusu Blackovi! Copak tohle je normální?"
"Není! A tobě do toho taky nic není! Nestarej se o mě; já se ti taky nestarám o Šňupa… nebo snad jo?" Pronesla Sonia kousavě.
"Fajn… jak chceš…"
"Teri prosím tě! Nemůžeme se dohádat až pak? Já mám hrozný hlad!"
"To je fakt… jdeme jíst. Co je dneska na oběd?" Optala se Terka, míříce k hradu.
"Pečené kuře s bramborovým knedlíkem a se zelím." Sonia se zazubila, přičemž se jí nebezpečně zablýsklo v očích.
"Ha! Verča bude balit… slepice už mají hlad."
"A co teprve De Chamoneixová |čti De Šamoniová| ta bude katapultovat. To zas bude oběd… už se nemůžu dočkat! Sedneme si k Nebestolu… jo prosím! Sedneme si k Nebestolu!!"
"Tak jo… bude to lepší, než schytat knedlíkem do hlavy… ještě k tomu od té Nebelvírské děvky…" Povzdechla si Terka. To už to Sonia nevydržela a na celé kolo se rozesmála. Dokonce tak moc, že se pár prváků v její blízkosti leklo.
***
"Ahoj holky… co vy tu?!" Rozzářila se Lily, ku příležitosti zaregistrování Terky se Soniou u Nebelvírského stolu. Rusovláska neváhala a usadila se vedle Soni, která jen protočila oči. Terka do ní však pod stolem čutla, takže se škleb na její tváři rázem proměnil v milý úsměv.
"Ahoj Lily" Pousmála se starší z Havraspárek.
"Čau Evan - ehm… chtěla jsem říct Lilie…" Sonia se na Terku vítězně usmála. Dále pak úspěšně ignorovala Evansovou, která ji propaloval pohledem.
"Já jsem Lily!"
"Vážně? Já jsem to věděla… byla jsi chytrá holka a teď je z tebe-"
"Kytka…" Sonin proslov doplnil nově příchozí Sirius.
Vzhledem k tomu, že s Blackem se dostavil i zbytek Pobertů, smáli se, kromě Soni, ještě další 2 lidé. Remus s Peterem naštěstí měli tolik slušnosti na to, aby smích tlumili rukou před pusou… Od toho tu už však byl James, který se okamžitě usadil vedle rozhořčené Lily a začal ji uklidňovat. Ne že by snad rusovláska vypadala na to, že to potřebuje, ba naopak! Dokonce ho i párkrát odpálkovala její oblíbenou větou "Neoxiduj, Pottere!"… Tázaný si však ani tak nedal říct. Po nějaké té chvíli se Lily zvedla a celá rudá odběhla kamsi pryč.
Ostatní přísedící zdatně bavila Barbara De Chamoneixova, profesionální katapultérka jídla vidličkami. Když kolem Nebestolu procházel Malinovski, Barča dokonce odpálila knedlík tak výborně, že mu přistál na rameni. No to jste měli vidět to mevro! Malina, jakožto citlivý student Mrzimoru, sebou nejprve zašil, ale jakmile uviděl, co to na něm vlastně přistálo, začal sebou nekontrolovatelně šít, ječet, vyvolávat Undyho a hned na to maminku…
"Ježiš marjá Malina nešil, v-v-vždyť je to jenom" Smích. "Jenom" Smích "Jenom kus…" Smích. "…knedlíku!" Pronesla Barča v záchvatech smíchu.

"Siriusi jak jsi na tom?" Špitla Sonia. Tázaný se jen ušklíbnul. Začal k ní mluvit, až když se ujistil, že je nikdo neposlouchá. Remus zaměstnal Terku rozhovorem o nově vydané knize, jménem Zaklínač; Peter se snažil přiučit se něco od stále střílející Barbary a James se hrál šachy sám se sebou, protože jediný, s kým by se dalo hrát byl Bob McKinnon a ten měl očividně dost práce se zkoumáním konzistence nějakého fialového lektvaru...
"Greenová, že jsem ti řekl, že otec zemřel, ještě neznamená, že do toho budeš strkat čumák"
"Víš co, Blacku? Ty bys měl být potěšen, že do toho strkám čumák. Pokud sis ještě nevšimnul, stálo mě to i pár slz!"
"To si můžeš podat ruku s Regulusem… Mě do toho ale netahej!"
"Do čeho tě jako nemám tahat? Do toho, že ti zemřel otec? Sakra Blacku, vždyť to byl on, kdo tě naučil lítat na koštěti a…" Sonia znejistěla. Dobře věděla, že Sirius Black odjakživa nerad mluvil o vážných věcech. Ona se ho však i přesto rozhodla trápit.
"A co dál? Koště…" Pronesl opovržlivě. "…to bylo to jediné. Nenáviděl jsem ho, stejně jako zbytek mojí rodiny!"
"Že tě hanba nefackuje Blacku! Jak můžeš něco takového říct?!!" Sonin tón byl stále ještě tichý. Bylo však jasné, že už to dlouho nevydrží.
"To ty nemůžeš pochopit… máš dokonalou rodinu, která tě zbožňuje! A moje?! Musel jsem od nich utéct, protože jinak bych se z toho zbláznil!" Odseknul Sirius. Sonia se jen zhluboka nadechla a bezmocně rozhodila rukama.
"Slib mi aspoň, že půjdeš na ten pohřeb… nechci tam být sama" Špitla.
"Ani jsem neměl v plánu tam nejít…" Věnoval jí rádoby úsměv, načež jí povzbudivě stisknul ruku. Sonia se pousmála. Zároveň však střelila pohledem k Remusovi, který ji na oplátku zpražil pohledem svým.

Když tu, co se nestalo! Za Terkou, kde se vzala, tu se vzala, Veronic tu náhle stála. Terka sebou trhla a věnovala Verči nechápavý pohled. Stejně tak to udělala celá skupinka.
"Rychle… Anna má průšvih!" Vyhrkla udýchaně skoroplavovláska.
"Už zase?! Jak ona to dělá… klobouk dolů"
"Kde je?" Optala se věcně Terka.
"U-u-u jezera… ale je tam i-" Verča se zarazila při pohledu na Poberty. Ti však vypadali, tak zúčastněně, že ji to až překvapilo.
"No tak mluv Jugsonová!" Naléhal James.
"Snape a-"
R: "A?!"
V: "A Peroxid!"
So: "Přeloženo do normální řeči, Malfoy… Malfoy…cože Malfoy?!"
T: "Co ten tady dělá?!"
So: "Je ne sais pas…" Tmavovláska se na nohy vymrštila takovým způsobem, až jí pár zbloudilých loken spadlo do očí. Podobně to udělali i James, Terka, Sirius a nakonec i Lupin. Všichni se, co nejnenápadněji, samozřejmě, vydali za Verčou. Jenom Sonia s Remusem si nějak dávali na čas. Tedy Remus ani ne… spíš Sonia.
"Pojď, musíme jít"
"To není fér! Já Andulu poslední dobou zachraňuju skoro každý den… ať se taky starají jiní." Odpověděla zatvrzele, zatímco pozorovala pomalu se ztrácející skupinku.
"Ale no tak…" Remus Soniu chytil za bradu, čímž jakoby si vyžádal oční kontakt. Dívka raději uhnula pohledem. Víte, ono dívat se do těch medových očí a přitom říct ne ani nešlo…
"Tak fajn. Půjdu tam, ale budeme stát v pozadí, já už se nějak angažovat nebudu!" Havraspárka se otočila na podpatku, pohodila hlavou a hrdě odkráčela z VS pryč. Remus se jen pousmál, zakroutil hlavou a Velkou síň opustil pár vteřin za Soniou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist