Listopad 2013

Dárek od jamauby

24. listopadu 2013 v 14:54 | Lady Malande |  Kouzla, dobré a zlé síly, nadpřirození hrdinové

Dárek od jamauby
Mukaši attadži o na.
Bylo nebylo, na jednom místě žila dívka jménem Urihimeko. Zatímco celá její rodina pracovala na poli, Urihimeko tkala na tkalcovském stavu, kiikarari batajara. Jednoho dne přišla z hor jamauba, zastavila se u okna a nakoukla dovnitř.
,,Urihimeko, co to děláš?" zeptala se.
,,Tkám."
,,Dej mi trochu vařené rýže." Jamauba věděla, že truhla v domě byla plná rýže, velký kotlík stál na svém místě a v dřevníku bylo dost dřeva na zatopení. Řekla dívce, aby uvařila rýži, uhnětla rýžové koule a poskládala je do řady k otevřeným dveřím. Urihimeko dělala poslušně všechno, co jí bylo nařízeno. Jamauba si sedla před dveře, odhrnula si své vlasy, které měla zacuchané a žmolkovité jako liány vistárie, a nahoře na hlavě se jí objevila velká tlama. Hodila si do ní rýžovou kouli, pon, a rozžvýkala ji, pakuri. Poté, co snědla všechny rýžové koule, pon-pakuri pon-pakuri, odešla zpátky do hor.
Dalšího dne, zatímco Urihimeko tkala, kiikarari batajara, kiikajari batajara, přišla z hor opět jamauba a nakoukla oknem dovnitř.
,,Urihimeko, co to děláš?" zeptala se.
,,Tkám."
,,Dej mi pár švestek, které rostou na tom velkém stromě za kuchyní."
U kuchyně rostla statná slivoň obsypaná červenými plody, až se větve prohýbaly.
,,Sněz jich, kolik chceš," řekla Urihimeko. Jamauba hned vyšlapala na strom a snědla všechny švestky, nenechala ani jednu.
Následujícího dne, zatímco Urihimeko prohazovala člunek přízí a pod rukama jí vznikal pěkný vzor, přišla z hor znovu jamauba a nakoukla dovnitř.
,,Urihimeko, co to děláš?" zeptala se.
,,Provlékám nit."
,,Taková krásná příze! Úplně se mi z ní sbíhají sliny. Podej mi ji sem všechnu!"
Urihimeko vymotala všechny své bílé, černé, červené, modré a zlaté nitě a poslušně jí je dala. Jamauba otevřela velkou tlamu na vršku své hlavy a s pomlaskáváním do sebe vcucla celou přízi. Když dojedla, řekla: ,,Urihimeko, zítra ráno se podívej pod okno. Bude tam něco zvláštního. Pěkně se o to postarej, nezapomeň!" Pak odešla zpátky do hor. Urihimeko se dala do pláče, protože neměla další den co tkát, jamauba jí všechno snědla. Když se rodina vrátila večer z pole, zeptali se: ,,Urihimeko, proč pláčeš?"
,,Jamauba mi snědla všechnu přízi a já teď nemám co tkát."
,,To přece nevadí, že ti všechnu snědla, můžeš si napříst a obarvit nové nitě a tkát znovu, tak přestaň plakat. Pojď si rychle sníst večeři a šup do postele," říkali si a snažili se ji utěšit.
Když ráno přišla Urihimeko k oknu a vyhlédla ven, bylo tam cosi, co vypadalo jako vysoká hromada bobků nakupená na slaměné rohoži. Lidé to uviděli a říkali: ,,Něco tak odporného bychom měli hned vyklopit do žumpy."
Ale Urihimeko odpověděla: ,,Ne, ne, jamauba řekla, že se o to mám hezky postarat. Bylo by neslušné, kdybychom to vyhodili. Musíme to umýt a dát stranou." Nakonec všechny přesvědčila. Sice si drželi nosy, ale odtahali tu hromadu na zádech k potoku za domem a tam ji vysypali do vody. Bobky se ve vodě rozpustily a stal se z nich čínský brokát, který hrál pěti odstíny červené barvy. Brokát se rozprostřel po hladině a vznášel se v proudící vodě, odvíjel se k prvnímu mostu, ke druhému mostu, a když dosáhl třetího mostu, byla to krása k nevypovězení. Od té doby se rodině říkalo brokátoví boháči a byli vážení široko daleko.

桃太郎 Momotaró (Broskevníček)

24. listopadu 2013 v 14:53 | Lady Malande |  Kouzla, dobré a zlé síly, nadpřirození hrdinové

桃太郎
Momotaró (Broskevníček)
Tohle se stalo již dávno. Na jistém místě žil jeden dědeček s babičkou. Jednoho dne se dědeček vypravil do hor na dřevo a babička šla zatím k řece prát prádlo. Naklání se nad vodou a najednou vidí broskev, jak k ní pluje po vlnách, cumbura cumbura. Stařenka ji vytáhla z vody, a když ji ochutnala, zjistila, že je vynikající: ,,Ta broskev je ale dobrá, měla bych jednu vzít i dědečkovi," pomyslela si a zavolala: ,,Dobré broskve, pojďte sem, špatné broskve, jděte tam!" Brzy ke stařence voda přinesla další krásnou broskev. ,,Tahle vypadá taky pěkně!" zvolala stařenka, zvedla ji a vzala domů.
Když přišel večer, stařeček se vrátil z hor s otepí dřeva na zádech. ,,Babičko, babičko, už jsem doma!" zavolal.
,,Dědečku, dědečku, dnes jsem v řece vylovila výbornou broskev a přinesla jsem ti ji."
Položili broskev na prkýnko a chystali se ji rozkrojit, avšak než to stihli udělat, broskev se sama rozpůlila. Uvnitř byl krásný chlapeček, který hned začal hlasitě křičet ué, ué.
Stařeček se stařenkou byli zaskočeni a zmateně na sebe pokřikovali: ,,Co budeme dělat? Co budeme dělat?"
,,Protože se narodilo z broskve, říkejme mu Momotaró, Broskevníček," řekli si a tak také udělali. Vychovávali ho jako vlastního syna a Momotaró rychle rostl a sílil. Když snědl misku rýžové kaše, povyrostl o kousek, když snědl dvě misky, povyrostl dvakrát tolik. Když ho učili napočítat jedna, napočítal sám do deseti. Brzy se z něj stal silný a chytrý mladík a stařečkové z něho měli velkou radost.
Jednou za nimi Momotaró přišel, obřadně se posadil a s rukama před sebou se uklonil. ,,Dědečku a babičko, už jsem vyrostl, rád bych se vydal na ostrov čertů oni a utkal se s nimi v boji. Prosím, připravte mi na cestu nějaké kibi dango, nejlepší v celém Japonsku."
,,Proč to chceš udělat? Vždyť ještě nejsi dost starý a čerty oni nemůžeš porazit."
,,Porazím je," trval na svém Momotaró a nechtěl se nechat přesvědčit, až se s tím nakonec museli dědeček s babičkou smířit. ,,Tak tedy běž," řekli a dali mu mnoho knedlíků kibi dango, nejlepších v celém Japonsku. Na hlavu mu uvázali nový šátek a dostal novou suknici hakama. Dali mu také meč a prapor s nápisem ,,Momotaró, nejlepší v celém Japonsku". K pasu mu připevnili ranec s kibi dango a řekli: ,,Buď opatrný. Jdi a vrať se zpátky. Počkáme na tebe, dokud čerty neporazíš." S těmi slovy jej vyslali na cestu.
Když přišel na kraj vesnice, přiběhl k němu pes a štěkal, wan wan: ,,Momotaró, Momotaró, kampak jdeš?"
,,Jdu porazit čerty oni na jejich ostrov."
,,Tak to já půjdu na ostov čertů s tebou. Dáš mi ,prosím, jedno kibi dango, nejlepší v celém Japonsku?"
,,Budeš tedy mým služebníkem. Když sníš jedno dango, budeš mít sílu deseti mužů," řekl Momotaró, dal psovi jeden knedlík a vydali se spolu k horám. Za chvíli uslyšeli mávání křídel, ken ken, a přiletěl k nim bažant. Dostal také jedno kibi dango a stal se dalším služebníkem. Společně pokračovali do hor. Tam potkali opici, vřeštící kja kja, a ta se k nim také připojila.
Momotaró se stal vojevůdcem, pes nesl jeho prapor a všichni spěchali k ostrovu čertů oni. Když se tam dostali, uviděli velkou černou bránu. Opice na bránu zabušila, don don. Zevnitř se ozval hlas: ,,Kdo je tam?" a ven vyšel červený oni.
Momotaró řekl: ,,Jsem Momotaró, nejlepší v celém Japonsku. Přišel jsem dobýt váš ostrov, tak se připravte." Nato vytasil meč a přichystal se k útoku. Opice napřáhla své kpí, pes a bažant sevřeli své meče a vyčkávali. Strážný oni utekl za ostatními, kteří zrovna pořádali divokou pitku, a spustil poplach. Když čerti uslyšeli, kdo přišel, pořvávali: ,,Kdo to má jako být, ten Momotaró?" a vyšli ven bojovat.
Čtyři hrdinové zatím snědli všechna kibi dango, nejlepší v celém Japonsku, a získali sílu tisíce mužů, s kterou všechny čerty rozprášili. Černý generál všech oni pasl před Momotaróem na zem, velké slzy mu z očí kanuly, boro boro, a prosil o milost: ,,Ušetři naše životy, už nikdy nebudeme dělat nic špatného."
,,Dobrá, pokud to slíbíte, tak vás nechám žít,"řekl Momotaró.
,,Dáme ti všechny naše poklady," řekl generál oni a nechal vynést všechny cennosti, které čerti měli. Momotaró je naložil na vůz a spolu se svými služebníky jej odtáhnul, enjara, enjara, pryč z ostrova a dovezl jej jako dar dědečkovi a babičce. Stařečkové měli velkou radost a velmi Momotaróa chválili. Doslechl se o tom i císař a Momotaró dostal velkou odměnu, a tak se mohl postarat o dědečka a babičku až do konce jejich dní.

Slovníček k pohádkám

23. listopadu 2013 v 0:35 | Lady Malande |  Strašidelný chrám v horách

Slovníček k příběhům
秋葉 Akiba - šintoistický bůh ochrany před ohněm
さつまいも batát - sladká kořenová hlíza, používaná v tropech a subtropech jako naše brambory
びわ biwa - japonská loutna hruškovitého tvaru se čtyřmi strunami
牡丹餅 botamoči - rýžový knedlík, vyrobený z lepkavé rýže a pokrytý sladkou pastou z červených bobů
čó - jednotka pro výměru plochy, přibližně jeden hektar
江戸 Edo - starší název pro Tokio (do r. 1868) a také pro období japonských dějin, kdy se vláda přenesla do tohoto města (éra Edo 1603-1867)
団子 dango - malý knedlíček
地蔵 Džizó - bódhisattva, ochránce dětí a pocestných; jeho sochy stávají u cesty a bývá zpodobován jako vlídně se usmívající mnich se sepnutýma rukama nebo s mnišskou holí se šesti kruhy v jedné a s drahokamem v druhé ruce
ふろしき furošiki - čtvercový šátek o straně asi jednoho metru, sloužící často k zabalení a přepravě předmětů
布団 futon - matrace a také svrchní přikrývka, základ japonského lůžka
権現 gongen - buddhistické božstvo vtělené ve formě šintoistického božstva kami
はかま hakama - kalhotová suknice, která se obléká přes kimono a zavazuje se v pase
神 kami - šintoistická božstva, vyšší nadpřirozené síly sídlící v nadpřirozených bytostech, přírodních fenoménech, zbožněných lidech (hrdinové, předkové) i v předmětech
観音 Kannon - bódhisattva, známý jako bohyně milosrdenství
河童 kappa - vodník, rozeznatelný podle zobáku a želvího krunýře na zádech
kaša - strašidlo, které požírá mrtvoly, někdy z pohřbů odnáší celou rakev
欅 kejaki - strom z čeledi jilmovitých, dosahující výšky až třiceti metrů
黍団子 kibi dango - prosný knedlík, japonská regionální specialita, spojená s prefekturou Okajama a s pohádkovým hrdinou Momotaróem
弘法大師 Kóbó Daiši - buddhistický mnich, učenec a básník, vlastním jménem Kúkai (724-835), zakladatel sekty Šingon
みそ miso - pasta k ochucování pokrmů, vyráběná ze sójových bobů, soli a oblinin nebo rýže
もち moči - rýžový koláč, vyrobený z lepkavé, v hmoždíři tlučené rýže
文 mon - mince nižší hodnoty, používaná před obdobím Meidži, přibližně do r. 1870
なますnamasu - zeleninový salát s plody moře, tradiční novoroční jídlo
鬼 oni - čert, obr, nepřátelská nadpřirozená bytost nejčastěji rudé barvy s hranatou hlavou, s rohy a tesáky
落語 rakugo - žánr komických příběhů japonských profesionálních vypravěčů, kteří vystupují v malých divadlech zvaných jose
里 ri - stará míra pro určení vzdálenosti, odpovídá asi 3,93 kilometru
rjó - mince vysoké hodnoty, používaná před obdobím Meidži, přibližně do r. 1870
酒 sake - japonské rýžové víno, které se pije studené i ohřáté na teplotu kolem 50 stupňů
悟り satori - osvícení, náhlá zkušenost osvobozená od úsudku
そば団子 soba dango - pohankový knedlíček
経典 sútra - svatý buddhistický text, předávající Buddhovo učení
三味線 šamisen - loutna s dlouhým krkem se třemi strunami, na něž se hraje velkým plektrem ve tvaru podobném listu jinanu dvoulaločnatého
šó - jednotka objemu, desetina to, tj. asi 1,8 litru
将軍 šógun - vojenský vládce Japonska
足袋 tabi - palcové ponožky, nejčastěji bílé barvy
畳 tatami - rohož z rýžové slámy o rozměrech asi 190 x 90 cm, pokrývající podlahu tradiční japonské místnosti
てんぐ tengu - horský duch lidského vzezření s ptačími křídly a typickým dlouhým nosem
to - jednotka objemu, asi 18 litrů
とうふ tófu - jídlo vyráběné srážením sójového mléka, hmotou připomínající tvaroh či sýr
tomel - strom s tvrdým, černým dřevem, nesoucí sladké oranžové plody, známé také jako kaki
鳥居 torii - brána nejčastěji červené barvy, ohraničující posvátný prostor, obvykle vedoucí k šintoistické svatyni
ふじ fudži - popínavá dřevina s dlouhými hrozny modrých květů

Podivuhodná místa

23. listopadu 2013 v 0:33 | Lady Malande
Kapitoly:

Siláci a samurajové

23. listopadu 2013 v 0:33 | Lady Malande
Kapitoly:

Přízraky a duchové mrtvých

23. listopadu 2013 v 0:33 | Lady Malande
Kapitoly:

Monstra a démoni

23. listopadu 2013 v 0:31 | Lady Malande
Kapitoly:

Chrámy, mnichové a porušené zákazy

23. listopadu 2013 v 0:31 | Lady Malande
Kapitoly:

Pohádky a legendy o zvířatech

23. listopadu 2013 v 0:30 | Lady Malande
Kapitoly:

Vtip a hloupost, dobré a špatné vlastnosti

23. listopadu 2013 v 0:30 | Lady Malande
Kapitoly:

Kouzla, dobré a zlé síly, nadpřirození hrdinové

23. listopadu 2013 v 0:29 | Lady Malande
Kapitoly:



Japonské lidové pohádky a pověsti

23. listopadu 2013 v 0:25 | Lady Malande |  Japonsko a vše kolem něj
Zde naleznete kategorické zařazení. Po rozkliknutí se objeví nabídka s kapitolami.

Inkscape - text TRON

20. listopadu 2013 v 21:06 | Lady Malande |  Obrázky všeho živého:)
Vypracování zadaného úkolu z ICT.

SLOH-Neznámý na školní chodbě

20. listopadu 2013 v 19:53 | Lady Malande |  Povídky
Ahoj, zdravím všechny, kteří si přišli pro menší dávku drama, inspirace nebo oddychu, a zdravím i ty, kteří ani po jednom z toho netouží a stačí jim jen přečíst si slohovou práci. Téma bylo zadáno následovně: Vypravování na téma ,,Neznámý na školní chodbě". Mohli jsme ho vypracovat buď jako horor nebo jako komedii. Vybrala jsem si horor, protože upřímně...jak napsat komedii na téma neznámý na školní chodbě? Ale dost už prázdných slov. Přináším Vám své zpracování zadání.


Neznámý na školní chodbě

Neslyšné kroky se potulovaly chodbou. V zorném poli byla vidět pouze rudá mlha. Školní stěny mizely, ustupovaly do pozadí. Zrak dokázala upoutat pouze jedna jediná věc: bílé dveře na konci chodby. Okolo vládly ticho a klid. Škola mlčela.

´ ´ ´
Raoul sundal nohy z lavice a opět si ukousl z bohatě prokládaného chleba, jenž dostal k obědu. Christine na něj nezapomněla a jako každé ráno mu v jeho skříňce nechala vlastnoručně dělaný oběd. Podíval se na hodiny, bylo teprve půl jedné. Zbývalo ještě dvacet minut do konce obědové pauzy. Když dožvýkal sousto, pohodlně se opřel a zaposlouchal se do tichého odříkávání profesorských výkladů z vedlejších tříd. Do poklidné melodie lidských slov se vmísila chybná nota. Raoul společně s matematickými pojmy zaslechl téměř nepostřehnutelné našlapávání chodidel. Ať už to byl kdokoliv, neměl ani přezůvky ani boty. Byl zvědavý. Zvedl se hbitě ze židle, odložil nedojedený chléb na stůl a pomalu šel ke dveřím třídy.
´ ´ ´

Pulzující spánky přehlušovaly monotónní hlasy vyučujících. Kroky pomalu procházely okolo učeben. První, druhá, třetí. Nikdo nevycházel, všichni zůstali ve třídách. Jediné, na čem záleželo, byly ty dveře na konci chodby. Nic nemohlo zastavit kroky, které ve svém stínu skrývaly pomstu.
´ ´ ´
Raoul vyšel ze třídy. Na chodbě nikoho neviděl. Zklamaně vzdychl. Těšil se na zpestření nudné přestávky, kterou musel ve třídě přečkat sám, protože všichni jeho kamarádi jedli oběd ve školní jídelně. Kéž bych alespoň věděl, co se stalo s Christine…Oběd mi ve skříňce nechala, ale ve škole se ani neukázala. Chtěl se otočit a vrátit se zpět do třídy, když koutkem oka zachytil pohyb. Téměř na konci chodby stála odvrácená postava. Vydal se za ní.

´ ´ ´
Ticho na chodbě narušovaly cizí kroky. Pomsta však kráčela dál. Nenechala svou pozornost svést na něco jiného. Už byla skoro tam. Cizí ruka zachytila látku oděvu. Trhnutím na sebe upoutala pozornost. Pomsta se otočila.

´ ´ ´
Pod kapuci Raoul neviděl, na to bylo na chodbě moc šero. Ani jeho obličej se nedal moc dobře rozpoznat. Otočil k sobě neznámého, protože nereagoval na jeho otázky. Nechtěl být ignorován. Otevíral ústa k další otázce, ale než stačil cokoliv říct, v zahalené ruce se zaleskla obnažená čepel. Pohled mu padl na nezaměnitelný šperk, který obepínal ruku, ve které neznámý svíral nůž. Z kapsy si stihl vyndat už jen kapesníček s monogramy CH. D. Místo slov se mu z hrdla ozvalo pouhé chroptění. Krk mu polila jeho vlastní horká krev. Němě vytřeštil oči a snažil se zakrýt si hlubokou ránu na tepně. Síly ho rychle opouštěly, klesl na kolena. Kapesník zvlhlý rudou krví z posledních sil zastrčil vrahovi do kapsy černobílé mikiny.
´ ´ ´
Nepřítomný pohled se odvrátil od těla zmítajícího se v bolestných křečích. Chodidla v ponožkách se obarvila prchající životadárnou tekutinou. Na podlaze zůstaly cákance krve, která smáčela i oděv vraha. Zvuk pravidelného kroku opět naplnil chodbu. Jako Jeníček a Mařenka značili svou cestu kousky chleba, tak značila svou cestu krvavými stopami pomsta. Nic ji nemohlo zastavit.
´ ´ ´
Bílé dveře třídy se pomalu otevřely. V první lavici seděl On. Ten, který bořil představy o životě, mařil přátelství a ničil nejčistší lidské city. V obličeji pod kápí marně hledal slitování, jelikož to slovo samotné pro něj nic neznamenalo. Zvedl se a snažil se uniknout svému osudu. Prokoukl stín pod kápí a věděl, že jde pro něj. Pomsta jej svižnými skoky dostihla a ťala. Rudý opar s mlhou ustupovaly ze zorného pole neznámého stejně rychle, jako se oknem do místnosti slétávaly mouchy, aby hodovaly na bohatém pozdním obědě.
´ ´ ´
Christine se prudce posadila a zhluboka oddechovala. V očích se jí zračil děs. Nemohla uvěřit tomu, co se jí právě zdálo. Raoul mrtev? A s ním i On? Nemožné. I když…Ve snech se může stát cokoliv. Pohlédla na červený náramek, který jí její milý daroval. Z náramku zářilo jeho jméno. Raoul. Po strašlivé noci si Christine promnula oči a pomalu se protahovala. Myslela na to, co mu dnes udělá k obědu. Rizoto se zeleninou mu bude určitě chutnat. Při oblékání jí pohled padl na kapesník vyčuhující z kapsy její oblíbené černobílé mikiny. Monogramy byly pod vrstvou zaschlé krve špatně čitelné. Hudba jejího srdce, těla i duše utichla. Marně čekala matka u snídaně na příchod své dcery.
TOPlist