SLOH-Neznámý na školní chodbě

20. listopadu 2013 v 19:53 | Lady Malande |  Povídky
Ahoj, zdravím všechny, kteří si přišli pro menší dávku drama, inspirace nebo oddychu, a zdravím i ty, kteří ani po jednom z toho netouží a stačí jim jen přečíst si slohovou práci. Téma bylo zadáno následovně: Vypravování na téma ,,Neznámý na školní chodbě". Mohli jsme ho vypracovat buď jako horor nebo jako komedii. Vybrala jsem si horor, protože upřímně...jak napsat komedii na téma neznámý na školní chodbě? Ale dost už prázdných slov. Přináším Vám své zpracování zadání.


Neznámý na školní chodbě

Neslyšné kroky se potulovaly chodbou. V zorném poli byla vidět pouze rudá mlha. Školní stěny mizely, ustupovaly do pozadí. Zrak dokázala upoutat pouze jedna jediná věc: bílé dveře na konci chodby. Okolo vládly ticho a klid. Škola mlčela.

´ ´ ´
Raoul sundal nohy z lavice a opět si ukousl z bohatě prokládaného chleba, jenž dostal k obědu. Christine na něj nezapomněla a jako každé ráno mu v jeho skříňce nechala vlastnoručně dělaný oběd. Podíval se na hodiny, bylo teprve půl jedné. Zbývalo ještě dvacet minut do konce obědové pauzy. Když dožvýkal sousto, pohodlně se opřel a zaposlouchal se do tichého odříkávání profesorských výkladů z vedlejších tříd. Do poklidné melodie lidských slov se vmísila chybná nota. Raoul společně s matematickými pojmy zaslechl téměř nepostřehnutelné našlapávání chodidel. Ať už to byl kdokoliv, neměl ani přezůvky ani boty. Byl zvědavý. Zvedl se hbitě ze židle, odložil nedojedený chléb na stůl a pomalu šel ke dveřím třídy.
´ ´ ´

Pulzující spánky přehlušovaly monotónní hlasy vyučujících. Kroky pomalu procházely okolo učeben. První, druhá, třetí. Nikdo nevycházel, všichni zůstali ve třídách. Jediné, na čem záleželo, byly ty dveře na konci chodby. Nic nemohlo zastavit kroky, které ve svém stínu skrývaly pomstu.
´ ´ ´
Raoul vyšel ze třídy. Na chodbě nikoho neviděl. Zklamaně vzdychl. Těšil se na zpestření nudné přestávky, kterou musel ve třídě přečkat sám, protože všichni jeho kamarádi jedli oběd ve školní jídelně. Kéž bych alespoň věděl, co se stalo s Christine…Oběd mi ve skříňce nechala, ale ve škole se ani neukázala. Chtěl se otočit a vrátit se zpět do třídy, když koutkem oka zachytil pohyb. Téměř na konci chodby stála odvrácená postava. Vydal se za ní.

´ ´ ´
Ticho na chodbě narušovaly cizí kroky. Pomsta však kráčela dál. Nenechala svou pozornost svést na něco jiného. Už byla skoro tam. Cizí ruka zachytila látku oděvu. Trhnutím na sebe upoutala pozornost. Pomsta se otočila.

´ ´ ´
Pod kapuci Raoul neviděl, na to bylo na chodbě moc šero. Ani jeho obličej se nedal moc dobře rozpoznat. Otočil k sobě neznámého, protože nereagoval na jeho otázky. Nechtěl být ignorován. Otevíral ústa k další otázce, ale než stačil cokoliv říct, v zahalené ruce se zaleskla obnažená čepel. Pohled mu padl na nezaměnitelný šperk, který obepínal ruku, ve které neznámý svíral nůž. Z kapsy si stihl vyndat už jen kapesníček s monogramy CH. D. Místo slov se mu z hrdla ozvalo pouhé chroptění. Krk mu polila jeho vlastní horká krev. Němě vytřeštil oči a snažil se zakrýt si hlubokou ránu na tepně. Síly ho rychle opouštěly, klesl na kolena. Kapesník zvlhlý rudou krví z posledních sil zastrčil vrahovi do kapsy černobílé mikiny.
´ ´ ´
Nepřítomný pohled se odvrátil od těla zmítajícího se v bolestných křečích. Chodidla v ponožkách se obarvila prchající životadárnou tekutinou. Na podlaze zůstaly cákance krve, která smáčela i oděv vraha. Zvuk pravidelného kroku opět naplnil chodbu. Jako Jeníček a Mařenka značili svou cestu kousky chleba, tak značila svou cestu krvavými stopami pomsta. Nic ji nemohlo zastavit.
´ ´ ´
Bílé dveře třídy se pomalu otevřely. V první lavici seděl On. Ten, který bořil představy o životě, mařil přátelství a ničil nejčistší lidské city. V obličeji pod kápí marně hledal slitování, jelikož to slovo samotné pro něj nic neznamenalo. Zvedl se a snažil se uniknout svému osudu. Prokoukl stín pod kápí a věděl, že jde pro něj. Pomsta jej svižnými skoky dostihla a ťala. Rudý opar s mlhou ustupovaly ze zorného pole neznámého stejně rychle, jako se oknem do místnosti slétávaly mouchy, aby hodovaly na bohatém pozdním obědě.
´ ´ ´
Christine se prudce posadila a zhluboka oddechovala. V očích se jí zračil děs. Nemohla uvěřit tomu, co se jí právě zdálo. Raoul mrtev? A s ním i On? Nemožné. I když…Ve snech se může stát cokoliv. Pohlédla na červený náramek, který jí její milý daroval. Z náramku zářilo jeho jméno. Raoul. Po strašlivé noci si Christine promnula oči a pomalu se protahovala. Myslela na to, co mu dnes udělá k obědu. Rizoto se zeleninou mu bude určitě chutnat. Při oblékání jí pohled padl na kapesník vyčuhující z kapsy její oblíbené černobílé mikiny. Monogramy byly pod vrstvou zaschlé krve špatně čitelné. Hudba jejího srdce, těla i duše utichla. Marně čekala matka u snídaně na příchod své dcery.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist