Útěk před čerty

31. května 2014 v 18:22 | Lady Malande |  Kouzla, dobré a zlé síly, nadpřirození hrdinové

Útěk před čerty

Před dávnými časy žil na jistém místě jeden boháč, který měl jedinou, velmi krásnou dceru. Podle dohody si ji měl vzít jeden mladík ze vzdálené vesnice. V určený den dorazila z ženichovy vsi přepychová nosítka, v nichž měli nevěstu odnést do jejího nového domova. Dívka do nich nastoupila a její matka a příbuzní kráčeli za nosítky přes hory a průsmyky a volali: ,,Nevěsta! Nevěsta!"
Najednou se z nebe snesl černý mrak a zahalil nosítka. Když to lidé viděli, začali pokřikovat: ,,Co budeme dělat? Co budeme dělat?"
Černý mrak zatím vytáhl nevěstu z nosítek, vznesl se s ní a odletěl. Matka se mohla samou starostí o svou dceru zbláznit. Řekla: ,,Musím ji najít, ať se děje, co se děje." Navařila si nějaké jídlo, dala je do rance na záda a vydala se bezcílně vydat do hor. Přešla přes hory a pole a všude se snažila dceru najít. Slunce zatím začalo zapadat za obzor. V té chvíli spatřila v dálce malou svatyni. Došla k ní a zavolala: ,,Vím, že vypadám hrozně, ale mohla bych u vás, prosím, přenocovat? Jen tuhle noc."
Ze svatyně vyšla kněžka a řekla: ,,Nemám pro tebe nic na spaní, ani žádné jídlo, přesto však jsi vítána."
Matka vstoupila do svatyně a protože byla unavená, uložila se brzy k spánku. Kněžka si sundala své vlastní roucho a ženu s ním přikryla. Pak řekla: ,,Dceru, kterou hledáš, drží čert oni ve svém sídle za řekou. Aby se nedala přejít, hlídají tam dva psi, jeden malý a jeden velký. Někdy si však uprostřed dne zdřímnou, a tak se přes ně jde dostat. Most je ale jedno velké počítadlo se spoustou kuliček a při jejich přecházení si musíš dát pozr. Pokud jedinou vynecháš, propadneš se dolů do své rodné vesnice, tak buď opatrná."
Ráno se matka náhle probudila překvapená šustícími zvuky, sawa sawa. Zjistila, že se ocitla na pláni a všude kolem roste rákosí. Svatyně i kněžka byly pryč. Jen rákosí sténalo v ranním větru, sawa sawa. Matka viděla, že celou dobu spala pod širým nebem vystavená větru a dešti a místo polštáře ležela na kamenné soše.
,,Děkuji ti, kněžko," řekla a vydala se k řece, jak jí kněžka poradila. Přišla zrovna ve chvíli, kdy malý i velký pes spali. Využila své šance a opatrně přešla přes počítadlový most. Bezpečně se dostala přes řeku a pokračovala dál, až uslyšela známý zvuk, jako když někdo pracuje na tkalcovském stavu, čan čan, čan karin.
,,Dceruško!" zavolala matka bez rozmýšlení. Dívka vykoukla ze dveří a hned se obě rozběhly a radostně si padly do náručí. Dívka spěšně uvařila své matce večeři a pak řekla: ,,Kdyby tě tu čert našel, dopadlo by to pro tebe moc špatně." Poté schovala matku do kamenné truhly.
Čert oni se vrátil brzy domů. Začuchal nosem, kun kun, a řekl: ,,Zdá se mi, že to smrdí, jako by se tady potloukali nějací lidé."
Dívka řekla, že o ničem neví, ale oni prohlásil: ,,Však já to poznám, až se podívám na kytku v zahradě."
V zahradě byla totiž kouzelná květina, na které bylo vždy tolik květů, kolik bylo v domě osob. Toho dne se na ní rozvily tři květy. Oni to uviděl a popadl ho vztek. Vrátil se domů a řval: ,,Kam jsi ho schovala?" Vypadalo to, že se na dívku každou chvíli vrhne. Dívka přemýšlela, co má dělat, a najednou ji něco napadlo: ,,Jsem těhotná, asi proto jsou tam tři květy."
Když to oni uslyšel, jeho vztek se změnil v takovou radost, že se div nestavěl na hlavu. Svolal všechny služebníky a rozkázal: ,,Sluhové, přineste sake a bubny! Běžte a zabijte hlídací psy!" Oni tančil vesele kolem a radost se přenesla i na sloužící, kteří hlasitě pokřikovali: ,,Sake sem, bubny sem! Zabít velkého psa, zabít malého psa!"
Nakonec se všichni oni sakem opili a usnuli. Jejich generál řekl: ,,Ženo, jsem ospalý, doveď mě k mé dřevěné truhle."
Dívce spadl kámen ze srdce, když slyšela, že chce jít do své dřevěné truhly. Pomohla mu do ní ulehnout, pak za ním zavřela sedm vík a zamkla sedm zámků. Rychle vytáhla matku z kamenné truhly a utekly spolu z čertova domu. Protože malý i velký pes už byli po smrti, nebylo se čeho bát, a tak šly do skladiště s kočáry.
,,Vezmeme si kočár na deset tisíc ri, nebo ten na tisíc ri?" ptala se jedna druhé, ale v tom se objevila kněžka a řekla: ,,Ani kočár na deset tisíc ri, ani ten na tisíc ri vám k ničemu nebude. Měly byste ujet v rychlé lodi."
Matka s dcerou nastoupily do lodi a prchaly po řece, jak nejrychleji mohly.
Oni, který spal v dřevěné truhle, dostal žízeň a zavolal: ,,Ženo, dones mi trochu vody!", ale ať volal, kolikrát chtěl, odpovědi se nedočkal. Prolomil sedm vík, dostal se ven z truhly a rozhlédl se, ale dívka nikde nebyla. Díval se všude, ale nikde po ní ani památka.
,,Tak ona mi ta cuchta utekla?" zařval. Vyburcoval své sloužící a šli do skladiště kočárů. Všimli si, že chybí loď a tak šli dolů k řece. Odtamtud uviděli matku s dcerou, jak mizí v dálce.
,,Vypijte z řeky všechnu vodu!" zavelel generál oni a celý zástup čertů si hned klekl, všichni ponořili hlavu do vody a začali hltavě pít, gabu gabu. Voda začala v řece brzy opadat a proud stahoval loď, na níž obě ženy pluly, zpátky k čertům. Vypadalo to, že každou chvíli budou moci čerti na loď dosáhnout a přitáhnout si ji. Matka s dcerou už se vzdaly všech nadějí na záchranu, když tu se znovu objevila kněžka.
,,Proč tady sedíte a nic neděláte?" zeptala se. ,,Honem ukažte čertům své ,,důležité místečko"!" Kněžka se k nim přidala a všechny tři si vyhrnuly kimono a vystrčily na čerty holé zadky. Když to čerti uviděli, řvali smíchy, gera gera, a váleli se po zemi. Voda, kterou vypili, z nich vyrazila ven a odnesla loď pryč. Matka se svou dcerou byly zachráněny. Mnohokrát děkovaly kněžce a říkaly, že bez její pomoci by se jim to nepodařilo. Kněžka řekla: ,,Ve skutečnosti jsem jen kamenná socha. Nejvíc mě potěší, když vedle mě každý rok postavíte další sochu." Pak se rozplynula ve vzduchu. Matka s dcerou se bezpečně vrátily domů a nikdy nezapomněly na svůj závazek. Od té doby každý rok vztyčily pro kněžku další kamennou sochu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
TOPlist